V sezoně 2010/2011 začínají středy v hrací místnosti přednáškami s nástěnnou šachovnicí, které vede Mgr.Sýkora (Pepa). Považuji tento způsob jednoznačně za cestu správným směrem od stagnace matadorů k perspektivám pro mladé hráče. Zkušený praktický i korespondenční hráč dává praktické a dobře zapamatovatelné rady svým kantorským způsobem a mladíci možná ani nedoceňují tuto příležitost, kterou tak získávají proti členům jiných oddílů. Jsou to hlášky, které si budou do smrti pamatovat a předávat svým dětem. Přímo mě dojaly vzpomínky na legendárního pardubického šachistu Stanislava Foglara, který se pozitivně podepsal na kvalitě mnoha pardubických hráčů a jejich chápání šachu. Včera se podoba statických přednášek obohatila o prvek soutěživosti v hádání tahů. V krátké efektní partii plné obětí žáci hádali nejlepší tah a dostávali za to body. Dosti zasloužené chvály a pro vyvážení také trocha kritiky.
Abych byl dobře pochopen, nekritizuji obecně metodu a průběh tréninku. Poznámky přednášejícího Pepy, jeho zažité a obecně platné zásady a zapamatovatelné hlášky jsou vynikající a pro mladé hráče prospěšné. Jediné co kritizuji je výběr partie. Nerad bych podceňoval publikum, ale myslím, že málokdo stihl propočítat možné varianty a jejich důsledky, které jsou uvedeny v analýze partie.
Nechci si taky hrát na chytrého, že vím vše líp, ale prostě mě baví "hledat pravdu" v šachové partii a moderní technologie mi to umožňuje, ačkoli jsem v podstatě šachový začátečník.
Jsou totiž poziční partie, kde lze nejlepší tah odhadnout bez většího propočtu variant, pouze ze znalosti pozičních principů. Richard Réti na otázku "Kolik tahů dopředu počítáte?" řekl: jeden tah, ale volím ten nejlepší. To může snad platit v klidné a čistě poziční partii, anebo byl Réti jasnovidec. Bobby Fischer zase řekl, že neuznává žádnou psychologii, ale pouze nejlepší tah v pozici. Je však spousta pozic, kde je několik rovnocenných tahů se stejnými vyhlídkami.
Ovšem zvolená instruktivní partie pro hádání tahů taková nebyla. To byl koncert nekorektních obětí, hrubých chyb a nepřesností. Jak na takové divočině hodnotit kvalitu zvolených tahů bodováním, když v řadě případů je více možností a za nejlepší tah se považuje dokonce hrubá chyba? Přimlouval bych se proto za volbu dobře proanalyzované poziční partie, kde se pokračování dá přesvědčivě zdůvodnit pozičními principy a jasnými variantami. Kromě toho je možné organizovat lekce v analýze pozic, opět dobře připravené důkladnými analýzami na počítači. Problém s volbou partie byl zřejmě způsoben tím, že byl použit starý trenérský materiál z doby kdy ještě byly šachy na počítači v zárodku a autor testu si nedal s analýzami velkou práci.
Budu rád, když si čtenáři k mým názorům napíší komentáře a dají návrhy jak zlepšit kvalitu tréninků. Hodina týdně je samozřejmě žalostně málo a kdo chce učinit v šachu pokrok, měl by věnovat šachu podstatně víc času. Ale tato hodinka s diskuzí vytvoří dobrou klubovou atmosféru a přispěje ke vzájemnému poznání. Připomínám, že tento web je vyřazen z vyhledávačů a dostane se na něj pouze ten kdo zná adresu.
A nyní konkrétně k té nešťastné partii:
Abych byl dobře pochopen, nekritizuji obecně metodu a průběh tréninku. Poznámky přednášejícího Pepy, jeho zažité a obecně platné zásady a zapamatovatelné hlášky jsou vynikající a pro mladé hráče prospěšné. Jediné co kritizuji je výběr partie. Nerad bych podceňoval publikum, ale myslím, že málokdo stihl propočítat možné varianty a jejich důsledky, které jsou uvedeny v analýze partie.
Nechci si taky hrát na chytrého, že vím vše líp, ale prostě mě baví "hledat pravdu" v šachové partii a moderní technologie mi to umožňuje, ačkoli jsem v podstatě šachový začátečník.
Jsou totiž poziční partie, kde lze nejlepší tah odhadnout bez většího propočtu variant, pouze ze znalosti pozičních principů. Richard Réti na otázku "Kolik tahů dopředu počítáte?" řekl: jeden tah, ale volím ten nejlepší. To může snad platit v klidné a čistě poziční partii, anebo byl Réti jasnovidec. Bobby Fischer zase řekl, že neuznává žádnou psychologii, ale pouze nejlepší tah v pozici. Je však spousta pozic, kde je několik rovnocenných tahů se stejnými vyhlídkami.
Ovšem zvolená instruktivní partie pro hádání tahů taková nebyla. To byl koncert nekorektních obětí, hrubých chyb a nepřesností. Jak na takové divočině hodnotit kvalitu zvolených tahů bodováním, když v řadě případů je více možností a za nejlepší tah se považuje dokonce hrubá chyba? Přimlouval bych se proto za volbu dobře proanalyzované poziční partie, kde se pokračování dá přesvědčivě zdůvodnit pozičními principy a jasnými variantami. Kromě toho je možné organizovat lekce v analýze pozic, opět dobře připravené důkladnými analýzami na počítači. Problém s volbou partie byl zřejmě způsoben tím, že byl použit starý trenérský materiál z doby kdy ještě byly šachy na počítači v zárodku a autor testu si nedal s analýzami velkou práci.
Budu rád, když si čtenáři k mým názorům napíší komentáře a dají návrhy jak zlepšit kvalitu tréninků. Hodina týdně je samozřejmě žalostně málo a kdo chce učinit v šachu pokrok, měl by věnovat šachu podstatně víc času. Ale tato hodinka s diskuzí vytvoří dobrou klubovou atmosféru a přispěje ke vzájemnému poznání. Připomínám, že tento web je vyřazen z vyhledávačů a dostane se na něj pouze ten kdo zná adresu.
A nyní konkrétně k té nešťastné partii:
Výsledky testu vyhodnotil Radek Svítil. Ale vzhledem k pochybné kvalitě některých tahů bych je bral s velkou rezervou.
OdpovědětVymazat