Pilování soupisek, nařizování
hodin, revize figurek a další předsezónní činnosti, to vše vyvrcholilo tuto
neděli, 20.10.2024, před začátkem prvního kola KPI. Poslední nedostatky byly
odstraněny a mohl začít očekávaný souboj našeho Rapidu proti týmu TJ Sokol Hájko…Zaječice. Soupeři přijeli v téměř plné sestavě, tudíž se očekával tuhý boj. Onu část neděle před zahájením první partie jsem považoval za bezchybnou až do
chvíle, kdy jsem zjistil, že v kuchyňce, kam jsem hosty nalákal na možnost
čaje a kávy, tyto ceněné komodity schází. To se ale jistě může stát i v lepších
klubech, ne?
Po
úvodním slovu se ale již mohlo začít a v 10:02 padl zahajovací výstřel.
Dlouhé a nekončící ticho přerušovalo pouze vytrvalé chvění muších křídel a
narážení tohoto značně otravného hmyzu do okenních žaluzií. Když se tento
balzám na duší ozýval již asi 105. minutu, vyrušila nás z koncentrace dvě,
polohlasem vyřčená slova „Nabízím remízu.“ Znalci místních poměrů jistojistě
odhadnou, odkud se tato slova mohla linout. Naneštěstí se ale pocit naší jedničky Josefa Sýkory, že se útoku na krále ubránil, ukázal jako neopodstatněný a již za další
půlhodinu jeho partie skončila drsnou porážkou. Ta následně bezesporu
zvýšila sebevědomí a jistotu družstva ze Zaječic.
Mezi nabídkou remízy a koncem partie však první a velmi cenný půlbodový zápis zaznamenal pan učitel Macek, a to přesně na druhé straně hrací místnosti. V dvacetitahové bitvě si se soupeřem vyměnili mimo většiny figurek také vlídný pohled a spokojili se se smírným řešením této partie. Na stejném řešení jsem se dohodl i já v souboji kapitánů na 4. šachovnici. Ač jsem měl motivační řeč o tom, že chci změnit své remízové šachy na šachy vítězné (v minulé sezóně 10 remíz z 15 zápasů), s černými barvami, papírově silnějším soupeřem (další Hájek, další remíza) a vyrovnanou koncovkou to dnes jinak nešlo. Partie byly stále hratelné a mohlo to dopadnout jakkoli...
Zbytek
hracího odpoledne jsem strávil chytáním signálu k zápisu dohraných partií
a sledováním svých, dosud válčících spoluhráčů. Zanedlouho se ale už takto
nepříznivý stav začal definitivně hroutit. Krátce po sobě prohráli své partie bratři
Nešpůrkové. Mladý a talentovaný Jakub spustil velmi odvážný útok po královském
křídle, ale pokud tu existovala výherní kombinace, tak ji bohužel neobjevil a
pod hrozbou matu nakonec partii vzdal. Honza Nešpůrek, který již před 4 sezónami
zářil v našem „F“ týmu, se postupně dostal do materiální nevýhody, která se
neslučovala s dlouhodobějším životem jeho krále. Velmi podobný osud potkal i dalšího
člena bývalého „F“ týmu – Jakuba Joukla. Jediným, kdo nakonec zvítězil byl jeho
bratr Martin, který se již v minulých sezónách projevil jako nebezpečný
tichý zabiják ze zálohy a dnes jako jediný využil bílých barev v náš prospěch. Po prohře jeho bratra, kterého s napětím sledoval, již tento bod ale nehrál zásadní roli pro poslední souboj na 2. šachovnici.
Za stavu 2:5 téměř všichni opustili naši hrací místnost a na závěrečnou půlhodinu zápasu tak měli oba aktéři příjemný klid. Zkoušeli se vzájemně pobít, ale kvalitní hra obou hráčů na resultativní výsledek nestačila. Konečný stav zápasu je 2,5:5,5 ve prospěch soupeře a za 3 týdny nás čeká výlet do vzdáleného Lanškrouna, na který se bezesporu všichni těšíme. Níže přiložený přehled výsledků je opět z webu chess.cz. Krásné podzimní prázdniny!
Jan Fiala
