Chybějí faktor K a se štěstím rozštípaná Polička

 

              Jarní prázdniny se i letos staly pro některé z nás hodinami radovánek na zasněžených horách, takže byly týmy oslabeny a já nepřidal ani jeden půlbod v prvních únorových zápasech. A to se hned projevilo ve skóre. Faktor Kapitána chyběl týmu KPI ve velmi důležitém boji proti Chotěboři a zároveň o týden později „C“ týmu KPII v pardubickém derby proti Gascu z Polabin. Oba tyto zápasy dopadly neslavně a potvrdily se tak moje špatné sny, zejména před zápasem s Chotěboří. V mých nejhorších nočních můrách nepřišel Martin Joukl na sraz k nádraží a do Chotěboře vůbec neodjel, což se nakonec skutečně vyplnilo. Do Chotěboře odjel jeho bratr Jakub. V plných sestavách tým v Chotěboři prohrál 5:3 a tým v Pardubicích 3,5:4,5. Neslavně dopadl také hvězdný tým inženýra Kalhouse, který ve stejný den prohrál v hotelu Kristl 6,5:1,5. What a disaster!

              Prázdniny skončily, semestr započal a 16.02. přijel do našeho klubu (na zřejmě předposlední domácí zápas KPI v historii naší místnosti v Pernerově ulici) tým TJ Štefanydes Polička B, který v tabulce okupuje poslední příčku a cíl byl tedy jednoznačný – udržet ji tam a nahnat body před ostatními soupeři v tabulce. Ještě před začátkem jsme s úsměvem sledovali usazování krajské soutěže po navrácení z výletu na hostující zápas, který byl ale domácí… nicméně Bohdaneč naštěstí zase tak daleko není. Dobrá nálada pokračovala i po příjezdu hostujícího týmu z Poličky, protože nám oznámili, že přijeli pouze v 7 hráčích, takže do tohoto důležitého zápasu jsme měli již výhodu prvního bodu zdarma. Hrací místnost jsem tedy k nelibosti některých hráčů (těch, kteří často vstávají a nyní museli obcházet celý stůl) přeorganizoval dle nastalé situace a začali jsme hrát. Pouze Matěj Prokop, který vyfasoval kontumační výhru, mohl již do zápasu zasáhnout jen jako pouhý divák.

              Kdo již viděl partie z tohoto kola, jistě mu neuniklo, že jsem tradičně uzavřel remízu, avšak netradičně již v 11. tahu. Po chaotickém začátku jsem při snížené koncentraci udělal v zahájení značnou nepřesnost, tudíž po asi 30 minutách nabízel soupeř (hlasem Jamese Earla Jonese) remízu z lepší pozice. Plán jsem v pozici nenašel a po dalších 30 minutách sledování ostatních jsem usoudil 2 věci – již mám jen 30 minut času na dalších 29 tahů a ten půlbod by se mohl týmu hodit. Remíza přijata. Vzápětí svou 17tahovou bitvu ovládl Honza Smutný po senzačním útoku na krále a pár minut za ním přišel „s pláčem“ pan učitel Sýkora, který v asi 6 tazích ztratil kvalitu, a i přes drobnou, nevyužitou šanci vzdorovat, partii ztratil – 2,5:1,5.

Závěrečná pozice Tomáše Veselého – poslední tah Jd5?? (černý na tahu)

              Již byl pomalu čas oběda a vybaliv dančí řízečky jsem zapisoval partie ostatních, abych ušetřil čas po brzké remíze. Po delší době jsme šli sledovat dění v hrací místnosti a bylo rozhodně na co koukat. Po slibně založené pozici se Tomáš Veselý dostal pod matový útok, který měl dle počítače přibližně 8 tahů do úspěšného zakončení. Naneštěstí pro Poličku jeden nepřesný tah (Jd5??) způsobil, že nyní mohl Tomáš najít 3tahový mat (výše přiložený diagram), a tak se i stalo. Velmi šťastné vítězství… a že již bylo potřeba! Tento bod tým uklidnil a zbytek partií se odehrál v téměř naprostém klidu. Zanedlouho vyhrál Radim Vávra, který tak stále zůstává 100%. Koncovku nestejnobarevných střelců ovládl Kuba Nešpůrek a o desítky minut později zvítězil i Ondra Macek v nejdelší bitvě odpoledne – po 77 tazích v podstatě remízové věžovce. I on je nadále 100%! Přeneseme si formu a trochu toho štěstíčka i do dalšího zápasu proti vedoucí Bohemce? Již za 2 týdny to zjistíme!

Jan Fiala

Kalhousovci opět udeřili, tentokrát ale stříleli do vlastních řad!

 

Derby pro Béčko. Slavnostní den, jeden z nejlepších dní v sezóně, jen jeden, neopakovatelný den R – 26.01.2025. Kdo jen by si takový výsledek před zápasem pomyslel, že? Společnost Tipsport dokonce na vítězství Béčka před zápasem KPII vypsala velmi solidní kurz 1:5 a proslýchá se, že někdo se z týmu Céčka rozhodl tohoto kurzu využít a ovlivnit zápas z pozice hráče tak, aby byla jeho sázka úspěšná. Vsadit si ale mohl takřka kdokoli (jediný, kdo je mimo podezření, je inženýr Kalhous, protože ten by v životě korunu z ruky nepustil). Jak je tedy možné, že Céčko bojující o postup podlehlo Kalhousově letce ze spodku tabulky 4,5:3,5?

Jednoznačným faktorem úspěchu byla výhoda domácího prostředí. Tomu jsme, jakožto členové Rapidu Pardubice C, nemohli ani v nejoptimističtějších snech konkurovat. Hrací místnost byla již zčásti připravena od čtvrteční olympiády mládeže, nicméně definitivní přípravu ke hře měl na starosti kapitán Kalhous, který si přizval několik pomocníků. Naneštěstí chybějící koordinace způsobila, že otočení šachovnic a zasedací pořádek byl tak domotaný, že na místě, kde se obvykle nachází první deska, se nacházela deska poslední. I ti nejlepší se však mohou někdy seknout, že? Po asi 254 minutách již všichni seděli u svých šachovnic a začalo se hrát. Remíza na první šachovnici byla vysloveně blesková. Oproti této remíze je snad i blesk celovečerním filmem. Někdo by snad mohl říct, že rychlost této remízy by měla být udávána v záporných číslech. Až tak byla rychlá! Alespoň byl pan učitel Sýkora brzy doma na polévce. Na osmé šachovnici se pan trenér Hon sice pokoušel o podobný počin, ale Ondra Kafka ukázal hned dvakrát vítězné nastavení mysli a remízu dokázal odmítnout (tento moment si doporučuji zapamatovat).

První resultativní výsledek padl na třetí šachovnici. Honza Kvapil, reprezentující hvězdy a pruhy, se ještě pokoušel v pěšcové koncovce ukecat našeho předsedu na remízu. To však nepřicházelo v dané pozici v úvahu. S pěšcem více by již pan Seidl, nebýt rezignace soupeře, dokráčel k dámě a vítězství. Vzápětí srovnal Jakub Lauryn, který přemohl našeho kapitána a stav byl 1,5:1,5. Během dalších pár minut uzavřel ve střelcové koncovce remízu Radek Svítil s Honzou Nešpůrkem (také velmi neočekávaný výsledek). Šlo to samozřejmě hrát dál, stejně jako moje partie na druhé šachovnici… ale všichni o sobě víme, že jsme prvotřídní hráči a do remízy bychom to určitě v pohodě dotahali (když už by se někdo odhodlal opustit svou komfortní zónu). Komu se však odmítnutí remízy nevyplatilo byl Ondra Kafka (a je to tady). Všichni to víme – odmítnout panu Honovi remízu? To se prostě nedělá. A kdo to udělá, tak musí počítat s možností, že bude zmaštěn! Jediný, koho pamatuji odmítnout tuto remízu a nezemřít na šachovnici bídnou smrtí, byl Ondra Macek a dodnes se nevysvětlilo, jak se mu to tehdy vlastně povedlo.

Během následující hodiny se tak neustále opakoval scénář typický pro naše derby, resp. opakoval se monolog pana Hona o tom, že nechce porážet hráče vlastního klubu, ale remízu nikdy třikrát nenabízí. Ondra se stihl pouze bránit slovy „Já si ale chtěl zahrát.“ Myslím, že se dají pochopit oba přístupy k životu. Ondrovi se, slovy trenéra Hona, nevyplatila pasivní hra na remízu, což se mi vzhledem k odmítnutí dvou remíz zdá přinejmenším podivné. Nicméně k celkové výhře jsme tak nyní potřebovali, aby Paul Kvapil i Jarda Macek své soky porazili za plný počet bodů. Když jsem asi počtvrté zaslechl část výše zmíněného monologu, Paulovi se to skutečně podařilo. Proti Martinu Máchovi získal, pokud se nepletu, celou figuru a s tím si již věděl rady stejně tak jako pan předseda proti jeho bratrovi. Oproti němu tak získal bod pro své družstvo – oba bratři, když se to vezme z jiného úhlu pohledu, tak mají krásnou bilanci 2:0 pro naši polovinu hracího pole.

Vše tak za stavu 3,5:3,5 záviselo na partii Jan Janko vs. Jaroslav Macek. Legendy praví, že to měl pan učitel Macek okolo 20. tahu vyhrané, ale když jsem k partii došel já, nebylo to zas tak hezké koukání. Honzovi se vyplatila vazba na dámu a fikaným taktickým obratem získal lehkou figurku, přičemž tuto výhodu nakonec přetavil v celou věž a finální matový útok. Kalhousovo družstvo tak šokovalo svět a sázkové kanceláře výhrou 4,5:3,5 a udělalo krok vpřed záchraně KPII, a zároveň významně ztížilo cestu k postupu Béčka do KPI. Je tak na Áčku, aby KPI pro tuto sezónu zachránilo...

Jan Fiala

Dolet Letohradu a další úspěšná střetnutí tohoto ledna

 

             Než se opět dostanu k dlouho očekávánému utkání KPI ŠK Rapid Pardubice – TJ Spartak Letohrad, měl bych pár slov věnovat krajskému přeboru II. třídy, kde se nám minulý týden poměrně zadařilo. Tým inženýra Kalhouse slavil první výhru v sezóně s týmem ŠS Železné hory B (2,5:5,5), a to dokonce na jejich domácí půdě. Jejich strategie byla jasná. Naskládat do jednoho auta co nejvíce klubových legend, které dokážou získat celý bod, do druhého auta naskládat zbytek týmu a prostě to urvat. Stalo se tak, že naplno bodovala slavná jména jako Miroslav Kalhous, Jan Janko, Jan Nešpůrek a Zdeněk Černý z auta č. 1 a další 3 remízy zařídili hráči z auta č. 2. Tohle zkrátka nemohlo nevyjít!

              Oproti tomu na domácí půdě jsme s naším „céčkem“ hostili tým z Chotěboře, který je nám v tabulce velkým konkurentem a je jedním z žhavých kandidátů na celkové vítězství. Na první výsledky v tomto zápase se čekalo dlouho, ale o to větší nepředvídatelná přetahovaná to poté byla. Po celou dobu bylo znát, že tým Chotěboře chce vyhrát – to se projevilo odmítnutím několika remíz (např. několikrát na osmičce i na šestce) a obecně bojovou hrou tohoto mladého družstva. Oproti tomu náš tým, tedy tým profláklých plichtičkářů, hrál opatrněji a více na jistotu. Tomuto se asi překvapivě vymykal pouze Josef Sýkora na jedničce, který chtěl svou výhodu přetavit ve vítězství, ale bohužel se mu to nakonec nepodařilo (údajně kvůli přehození tahů). Tato útočná strategie Chotěboře však přinesla jak ovoce, tak trní. Útok se nepodařil talentované slečně Pejřimovské, která si partii tímto útokem prohrála spíše trochu sama a rozhodně si tento výsledek za svůj výkon nezasloužila. Oběť celé věže je ale někdy zkrátka příliš. Tzv. „maťák“ přinesl ale naopak materiální výhodu např. jednomu ze zástupců slavného rodu Junů na šesté šachovnici, což byla za stavu 4:3 rozhodující výhoda k celkové remíze 4:4 a tedy k poměrně spravedlivému výsledku dvou týmů na špičce tabulky.

              Až teprve další neděli však přišlo opravdové utkání, sice spodku tabulky, ale krajské špičky. V zápase KPI proti Letohradu se hrálo o hodně, jelikož vítěz tohoto utkání by se značně přiblížil hranici takového množství bodů, které alespoň s určitou nadějí zajišťuje nesestupovou pozici v tabulce. A už to, že oba týmy nastoupili téměř v základních sestavách, napovídá tomu, že jsme to vzali skutečně vážně. Náš tým posilnil i letos partiemi dosud nevytížený mezinárodní mistr Eduard Prandstetter nebo také lyžařský žolík Radim Vávra. Že to s takovou sestavou musel být debakl ve stylu prvních třetin kladenských Rytířů v posledních zápasech? Tak to ani náhodou!

              Již při přípravách hrací místnosti se ukázalo, že to dnes nebudeme mít jednoduché. Při stavbě posledních figurek se zřítil „nový“ stůl nesoucí 7. a 8. šachovnici a mimo tlakové vlny, která zasáhla nepochybně i hráče KS ve vedlejší místnosti, došlo i k narušení poklidné aury této místnosti („nový“ stůl označený jako „nový“ je skutečně nový. Vzhledem ke zřícení možná ale lepší hrát na těch slavných, starých a nízkých stolech, které zná celý kraj a mluví se o nich i na školení pro rozhodčí, pozn. red.). Následně jsme ze strany nejmenovaného hráče KS zaznamenali polohlasem a nám neadresovanou humornou poznámku ohledně úměry výkonnosti hráčů v KPI a množství vyprodukovaného hluku, přičemž po skončení zápasu KS se ukázalo, že na výkonnosti hráčů absolutně nezáleží. Tímto posíláme pozdravy do Hlinska!

              Po velmi krátkém úvodu již začal tento dlouho očekávaný zápas. Všechny partie se vyvíjeli vyrovnaným směrem, což se projevilo přibližně v poledne středoevropského času, kdy padla první nabídka remízy. Vzhledem k narušené auře 7. šachovnice jsem nabídl remízu já a dle mírného očekávání byla tato remíza přijata (autor článku si čtverácky připravil povídačku o narušené auře, aby zde obhájil svou remízu po 22 tazích, i když na začátku sezóny říkal, že se bude snažit vyhrávat, pozn. red.). Byl to ale i tak velký boj a všem přihlížejícím vstávaly z neustálých ofenzivních výpadů vlasy hrůzou. V podstatě nám zbyli holí králové (to také není pravda, nabídl ji kvůli absenci chuti jít do jakéhokoli rizika v takto vypjatém utkání a symetrické pozici ohodnocené číslem 0,00, pozn. red.). Jsem na svůj výkon hrdý (Opravdu?, pozn. red.). Po této remíze následoval počátek příprav na 31. olympiádu mládeže, která proběhne v našem klubu již tuto středu a tento čtvrtek. Během nařizování analogových hodin z USSR jsem zaslechl konec partie na 1. šachovnici, kde Josífek Křížek (tuhle přezdívku miluju) zapsal další půlbod po promrhání drobné výhody ve své pozici a ztrátě krajního pěšce. 1:1.

              Zanedlouho nás čekal šok v podobě prohry velkého IM na druhé šachovnici. Absence pravidelného soutěžního vytížení si vybrala evidentně svou daň a přímý útok na krále byl po několika pohybech pro černého fatální. Aby se objevila forma z let minulých, bude nepochybně třeba, aby pan Prandstetter odehrál více soutěžních utkání za naše družstvo a jsem si jistý, že ještě ukáže, co vněm dřímá! Strašidelný stav 1:2 ale nesvítil na imaginární světelné tabuli dlouho. V rychlém sledu za sebou totiž s druhou šachovnicí skončila i partie na aurou narušené osmé šachovnici, kde opět čaroval Martin Joukl. Drobnou materiální výhodu zkušeně zužitkoval a po zisku jezdce již nebylo k soupeřově rezignaci daleko. Co ten kluk na šachovnici dokáže, to je k nevíře! Tato věta vystihuje i děj na 6. šachovnici, a to možná koneckonců z obou stran „nového“ stolu. Po ostrém začátku ztrácel Kuba Nešpůrek dámu výměnou za věž a nějaké drobné. A i když mu tyto drobné dlouho nevydrželi, v časovce dokázal 24. tahem získat dámu po klasické jezdcové vidličce na krále i jeho choť. Tady jsme měli opravdové štěstí! Jak fyzicky vypadá definice štěstí vyobrazuji níže. Posledním tahem bylo Vxh2:

              S vidinou nepříznivého stavu bojoval Tomáš Veselý o celý bod v dámské koncovce s pěšcem více, ale bohužel zejména k jeho nespokojenosti byl tento boj neúspěšný. Když se dozvěděl o výše zmíněných výhrách, bylo ale vidět, že je s remízou o něco spokojenější. Stav 3,5:2,5 a k vytouženým 3 bodům zbýval už jen bodíček! Na řadu nyní přišly takticky a pozičně vyhrané divočiny na 4. a 5. desce. Obě pozice skýtaly silnou naději na zisk minimálně 1 bodu, jelikož šance vítězství našich bojovníků byly solidního rázu. Po pár šikovných tazích triumfoval Radim Vávra, jehož partii si společně s ostatními vítěznými partiemi doporučuji přehrát, např. na webu šachového svazu. Doufejme, že Radim chytil slinu a zase se někdy ukáže v ostrém boji figurek na život a na smrt. S klidem na duši tak mohl Honza Smutný dohrát svou parádní pozici do stejně úspěšného konce a stanovit tak konečný stav 5,5:2,5. Tímto bych rád poděkoval svému týmu a vyjádřil obdiv nad jejich výkony v tomto kole. Hráči mají však za úkol neusnout na vavřínech, jelikož již za 2 týdny nás čeká další důležitý souboj s týmem spodní poloviny tabulky – s TJ CHS Chotěboř B. Buďte opět s námi!

Jan Fiala

Novoroční klání KPI v zasněžené Chrudimi

 

            Naposledy jsem svůj článek skončil u naděje na přívětivé skóre v Chrudimi pátého dne nového roku 2025. Ač to byl vyrovnaný boj, nakonec jsme opět ostrouhali a pomalu se potápíme na dno tabulky krajského přeboru I. třídy. Jak jsme se ke konečnému stavu 5:3 z pohledu domácí Chrudimi vlastně dostali? Počátek ledna nám připravil nejen dobrodružství na 64 polích, ale také na tuzemských silnicích, kde se dle předpovědi měla právě 5. ledna v brzkém odpoledni vytvořit velmi zábavná věc, která dokáže proměnit obyčejnou cestu z Pardubic do Chrudimi ve výjimečný zážitek (čtěme: ledovka). Ráno jsme ještě po hrubé cestě plné příjemného tření ale vyrazili bezpečně na naše cesty. Jelikož je kapitán člověk, který má nezdravou rezervu všude kde může, mohli jsme již asi 20 minut před začátkem utkání sledovat doznívající souboj KS, který se v Chrudimi právě odehrával a kde Chrudim, na rozdíl od KPI, dostala solidně naloženo, a to ještě před začátkem našeho utkání. Následovaly krátké formality a utkání mohlo začít.

V Chrudimi nám v sestavě chyběl Tomáš Veselý, který měl narozeninové volno a držel nám palce z vyhřáté postýlky. A jistě i on za okny sledoval, jak se pomalu na pestrobarevnou městskou krajinu snáší zářivě bílá závěj zmrzlých sněhových vloček. Mezi tahy jsem střídavě sledoval tento meteorologický zázrak a doslova rapid-partii na šesté šachovnici, kde ani ne za hodinu došlo na pěšcovou koncovku. Tu zvládl lépe Honza Nešpůrek, který zde snad konečně nalezl ztracenou formu, a po přibližně 70 minutách zvítězil. Někde v této chvíli se místností ozvala melodie drsnějšího rázu z neznámého mobilního telefonu, ale jelikož se nikdo k tomuto prohřešku nepřiznal a nikdo neměl chuť situaci vyšetřovat, oba týmy se přes tento jev přenesly mlčením. Také byla na první šachovnici odmítnuta remíza našemu šachovému guru, který tak opět musel bojovat až do úplného konce. Po téměř 150 minutách skóre vyrovnal mladý pan rozhodčí z týmu Chrudimi, kterému útok na krále kolegy Joukla vyšel do puntíku a odčinil tak svou porážku z našeho prosincového setkání. Po odmítnutí remízy i na druhé šachovnici (tentokrát odmítnuta naším borcem) zůstával stav 1:1.

Obrat dokonala Chrudim během pár minut na páté šachovnici, kde se objevily staré dobré vidle a materiální nevýhoda nebyla slučitelná ani se smírným polovičatým řešením. K opětovnému vyrovnání přispěl na osmičce Jarda Macek, který má tuto sezónu ve vyšších soutěžích neskutečnou formu a žádný soupeř si před ním nemůže být ničím jistý. Po vyrovnané bitvě a možná v mírné výhodě jsem uzavřel, poměrně již tradičně, remízu, která však byla pouze jakousi labutí písní pro nerozhodný stav. Svoje zápasy zanedlouho prohráli jak velký guru, tak Kuba Nešpůrek na třetí šachovnici, navíc cestu k vítězství nenašel ani Honza Smutný, který na dvojce remízu odmítl (nakonec mu ale stejně jiné řešení nezbylo), a bylo rozhodnuto! Konečný stav 5:3 a již jsme se pod minimální povolenou rychlostí mohli vydat po zasněžené cestě na cestu zpět domů. Jak se říká: „Hlavně že jsme zdraví“!

Jan Fiala

Závěrečná kola KPI a KPII roku 2024

 

            Množství studijních povinností se před zápočtovým týdnem zaznamenává ve zvýšených hodnotách, tudíž jsem psaní článku odsunul na poslední kolej. Nahromadilo se však tolik zápasů, že i během Vánoc jsem psaní odkládal dál a dál a nyní bych tedy měl podrobně vyprávět zejména o zápasu KPI ŠK Rapid Pardubice x ŠK Ústí nad Orlicí A (08.12.2024), ale také o zápasech KPII ŠK Rapid Pardubice C x ŠO Hlinsko (01.12.2024) a TJ ŠO Chrudim B x ŠK Rapid Pardubice C (15.12.2024). Jsem ale taková megamysl, abych si pamatoval detaily jednotlivých zápasů? Pojďme si spojit jednotlivé útržky, které evidentně stály za zapamatování.

Chronologicky prvním zápasem v řadě bylo na začátku prosince klání s Hlinskem. Na první dobrou se mi vybaví 2 věci: dosluhující knír Michala Ročňáka, který stejně jako já podporuje listopadový Movember, a pan Londin, který nehraje Londýn. Po hlubším uvážení se mi vybaví stresová situace, kdy moje holá tvář po oholení kníru musela za stavu 3,5:3,5 bojovat na minutě v nepřehledné pozici plné jedu o vítězství nebo alespoň dělbu bodů. Vyhranou pozici jsem v časovce zahodil, téměř jsem dovolil udělení matu mému králi, a nakonec vše vyměnil a nabídl remízu. Soupeř po řečnické otázce do publika, na níž přišla rezolutní odpověď jednoho z přihlížejících: „Jo“, remízu přijal a zápas skončil 4:4. Později jsem pochytil, že výsledky a pocity z průběhů partií se neshodovaly ve více případech a individuální nespokojenosti z výkonů a konečných výsledků tak byly nakonec vesmírně vyváženy asi spravedlivou remízou 4:4. Z našich výkonů bych vyzdvihl zejména vítězství našeho kapitána Filipa Bunčka, který právě tímto výsledkem nastavil skóre 3,5:3,5 a udržel šanci na zisk plného počtu bodů. Vítězství ale také urval Kuba Joukl, který stále umí své soupeře něčím překvapit!

Druhým v pořadí byl zápas KPI proti vedoucímu týmu tabulky z Ústí nad Orlicí. Na co si vzpomínám zde? Tak jednoznačně na to, že jsem v krajských soutěžích, potažmo v 2. lize poprvé od 04.02.2024 prohrál, a co hůře, přerušil jsem svou osmizápasovou sérii remíz, která započala 07.04.2024 v zápase proti Kutné Hoře (mezi poslední porážkou a první remízou jsem stihl zvítězit nad jedním z pravidelných čtenářů mých článků, kterého tímto srdečně zdravím). Prohra to byla ale zasloužená a celkový výsledek 3:5 ve prospěch Ústí asi nakonec také. Někteří z nás hráli špatně, jiní hráli dobře až do doby, kdy měli zvítězit, a jiní se o vítězství rozhodli do poslední chvíle ani nebojovat. Jediným skutečným světlem v tomto zápase byla výhra Honzy Smutného, který nám dal po porážce na 4. šachovnici ještě naději a srovnal stav na 1,5:1,5 – můžete si tipnout (klidně veřejně do komentářů), kdo uzavřel remízu po přibližně 90 minutách a patří mu ten půlbodík. Malá nápověda – výhoda v partii oscilovala od -0,1 do +0,1 a samotná partie měla 20 tahů. Osobní pochvalu kapitána dostal ale mimo Honzy ještě Matěj Prokop, který bojoval i v tutové remíze o vítězství, a to proto, že ho tým potřeboval. Když ale partie nedopadla v náš prospěch ani na druhé šachovnici, již nebylo nutné takto „přes závit“ tlačit a remízu uzavřel. Po čtyřech kolech KPI tak máme pouhé 3 body a po zralé úvaze tak již našim cílem není postup do 2. ligy, ale skromné jedno místo pod postupovou pozicí.

Nejživěji v paměti bych měl mít poslední předvánoční zápas v Chrudimi, kde více než hladký průběh (vítězství 1,5:6,5) v mé mysli zůstává kostrbatý proces shánění hráčů pro tento zápas. Motivaci hrát v čase předvánočním převažovaly např. běžky, pečení cukroví či výlet se skautským oddílem, nicméně po dlouhých vyjednáváních se jelo pouze na skautský výlet a zbytek aktivit se musel vzhledem k prázdné soupisce odložit. Toto téma by vydalo na samostatný článek (úvaha na téma „Pečení cukroví, základ naší kultury“ má aktuálně něco kolem 1100 slov), ale jeho vytvoření není předmětem mého zájmu. Každopádně rozhodnutí kapitána, resp. jeho zástupce o prioritách „výmluv“ se musí respektovat a svými rozhodnutími odvedl dobrou práci, která vedla k úspěchu celého týmu. Z šachového hlediska se výsledek rodil poměrně jednoznačně jedním vítězstvím za druhým a za rozhodnutého se uzavřelo několik remíz a jelo se domů. Závěrem mi nezbývá než popřát vám, čtenářům, vše nejlepší do Nového roku, spoustu profesních i šachových úspěchů a již tuto neděli se v rámci KPI vracíme do Chrudimi, která nám bude chtít porážku z KPII oplatit. Buďte s námi!

Jan Fiala

Třetí kola ve znamení těsných výsledků – dobrých i špatných

              Někdy vám štěstí přeje více, někdy zase méně… takový už je život i šach! V posledních dvou nedělích se štěstí smálo spíše na soupeře, ale jednu výhru ve vyšších soutěžích jsme přece jen utrpěli. Opět nejprve rychlý exkurz do krajského přeboru II. třídy, než se dostanu k urputnému boji v KPI s šachisty z Litomyšle. Naše Béčko, které je Béčkem spíše na zmatení soupeřů, podlehlo krajanům z týmu Gasco Pardubice B (3:5), a jelikož jsem nebyl osobně přítomen, nemohu říct, jak se výsledek rodil. Každopádně předpokládám, že rozbité okno na chodbě a přestěhované stoly v hrací místnosti jsou jednoznačným důkazem o drastičnosti tohoto pardubického derby. Koneckonců, jak jinak by mohl vypadat boj jako Janko-Stoček (½) nebo Hon-Krejčí (1:0), že? Inženýr Kalhous tedy rozumně dělal raději pouze rozhodčího, kdyby se zápas náhle vyhrotil a začalo se to mydlit i mimo 64 polí, aby mohl bleskurychle zakročit.

              Céčko se pro změnu vydalo na výlet, oproti Lanškrounu, do značně bližších Hájko… eh, už zase… Zaječic. Výsledek 3,5:4,5, ve prospěch nás jako hostujícího týmu, je výsledkem značně oslabené zadní části hracího pole domácích. Tam jsme zaznamenali úspěch v podobě výsledku 0:3. Velký učitel Sýkora, nebo, jak jsem se v neděli dozvěděl, někdy nazývaný jako Josífek Křížek, zakončil svou partii v 13. tahu, rychle a tradičně remízou. To v jeho střetnutích s panem Jiřím Hájkem není kdejakou vzácností. Asi o minutu později byla remíza v 13. tahu nabídnuta o šachovnici vedle i mně, a jelikož jsem měl horší pozici, vzor v učiteli a touhu být doma na oběd, tak jsem ji přijal. Konečný půlbod přidal heroickým výkonem zastupující kapitán Radek Svítil a výhra byla na světě – byl to krásný 17. listopad!

              Bohužel, jak těsně jsme v Zaječicích vyhráli, tak stejně těsně jsme doma s Litomyšlí prohráli. Den začal optimisticky pohledem na simultánku pana trenéra Hona, na jehož dobovou fotografii si jistě pamatujete z mých předchozích článků. Jednalo se také o poslední kolo v Movemberu 2024, takže proběhla ještě společná fotografie se známým pardubickým kníračem Honzou Nešpůrkem a pomalu se mohlo začít hrát. Přibližně v době, kdy maminky nalévají polévku u nedělního oběda prohrál s bílými barvami výše zmíněný knírač, který svou formu v letošní sezóně zatím marně hledá. Neházeli jsme však ještě střelce do žita, protože již asi hodinu měl Matěj Prokop ve své partii po obrovské chybě soupeře jednu lehkou figurku navíc a v podstatě se čekalo na chvíli, kdy soupeř partii vzdá. S tímto aktem však čekal ještě několik dalších desítek minut, aby nedemotivoval své družstvo a dával jim stále naději, že, ač často nikdo u partie nebyl, ji ještě zvrátí.

              Mezi porážkou na sedmé šachovnici a vítězstvím na šesté šachovnici se tak stihlo ještě dokončit několik her. Remízu proti rozběhnutému, a zaplaťpánbůh zastavenému pěšci na prázdném křídle vyválčil Tomáš Veselý a o nějakých 10 minut později zvítězil Honza Smutný na šachovnici sousední, tedy třetí. Pak již byl podepsán nevyvratitelný soud nad osudem partie Matěje Prokopa a za přibližně čtvrthodinku vyrovnal střetnutí Martin Joukl, možná lépe řečeno jeho soupeř, který přijal rezignaci po ztrátě jezdce, v už tak nedobré pozici. Stav byl 2,5:2,5 a dle nedokončených her jsme předpokládali (nebo spíše věřili), že výsledek směřuje minimálně k remíze 4:4. Za chvíli dle tohoto předpokladu prohrál Josífek Křížek, nikoli však tradiční remízový Křížek, ale spíše, v tomto případě, Křížek téměř hřbitovní pro týmové skóre. K výhře 4,5:3,5 by byly totiž potřeba celé 2 body z obou partií a to sice nebylo nesplnitelné, ale značně obtížné.

              Kdo jiný by měl zařídit remízu než hráč, který v letošní sezóně ještě jiný výsledek nezaznamenal – tedy moje maličkost, která hrdě před sezónou prohlašovala, že se pokusí hrát vítězné šachy. Ač jsem se snažil sebevíc, tak ani bílé barvy a pěšec navíc ve střelcové koncovce zkrátka k celému bodu nevedly. Přihlížející byli tedy toho názoru, že má koncovka vítězná byla, ale po skončení partie se v analýze ukázalo, že to tak snadné, jak to původně vypadalo, nebylo. Za stavu 3:4 se tedy bojovalo alespoň o onu remízu. O celý bod z partie se přetahoval Jakub Nešpůrek, a to ve velmi nepřehledné pozici neuvěřitelných 93 tahů a celkem 5,5 hodiny! Bohužel figury s pár pěšci navíc si proti věži a střelci neporadily a na šachovnici mimo krále zůstalo jen pár zubožených figurek neschopných dát smrtící KO. Byla to tím pádem remíza, ale tím pádem to remíza nebyla. Těmito slovy končí příběh těsného utkání, kde kompletní bodová ztráta trochu mrzí. Za dva týdny nás čeká aktuální lídr soutěže, Áčko z Ústí nad Orlicí, takže to bude určitě slušná řežba… ať už v jakémkoli smyslu, respektive v jakémkoli poměru řezaných. Držte palce!

Jan Fiala

Druhá kola: Demolice Bohemky a těsné vítězství nad oslabeným Lanškrounem

 

              Dva týdny uběhly jako Ondra a naše týmy v druhých kolech soutěží KPII a KPI zaznamenaly nejvyšší možný bodový zisk, tedy 6 bodů z 6 – Kalhousovo Béčko sice vyhrálo, ale za volnou neděli se body bohužel nerozdávají. I tak je to ale velmi příjemné vítězství, zejména pro samotný tým s tímto příznivým losem. Každopádně takto úspěšné dva týdny za sebou pamatuje snad ještě pták Dodo, protože v minulé sezóně jsme si těch vítězství moc neužili (v 2. lize suverénní 0 a poslední místo, v KPI místo předposlední, i tak sestupové, a neméně suverénních 5 bodů). Já sám pamatuji poslední vítězný zápas 19.11.2023, shodou okolností v derby v KPII za Rapid Pardubice C proti Rapid Pardubice D. Výhra tehdy měla podobu stavu 5,5:2,5, kdy jediný celý bod Déčka vybojovala klubová legenda Jan Janko. Věřím, že kdyby nosil nějaký dres, tak jej, po skončení kariéry, v klubu vyvěsíme ke stropu!

              Chronologicky prvním zápasem byl souboj v KPII s týmem ŠK Bohemia Pardubice B. V této soutěži jsem jen řadovým vojákem na druhé šachovnici, tudíž není sáhodlouhá reportáž v mé primární kompetenci. Shrnu tento zápas tedy pouze stručně. Remízu uzavřeli ti, od nichž se to čekalo nejvíc, tedy Sýkora, Fiala a oba bratři Jouklové. Tam to snad ani nemohlo dopadnout jinak, ač první pokus nabídnout remízu byl panu Sýkorovi odmítnut! Bojovat musel až do konce! Zbytek hracího pole hrdinně zvítězil včetně nového kapitána v našich řadách – Filipa nebo Martina, kdoví, oba vypadají přece stejně. Konečný stav tak byl 6:2. Když už jsem u osobních vzpomínek, tak poslední vítězství za 6 a více bodů, u kterého jsem byl, se datuje do sezóny 2021/2022, konkrétně 06.02.2022, kdy jsme v KPI porazili Sokol Zaječice 7,5:0,5 (v předchozím zápase jsme 6:2 porazili Svitavy).

              A teď již k tomu slavnému vítězství Áčka po více než jedné celé sezóně. Cestu do Lanškrouna, krásného města, které je ale vzdušnou čarou 61 km daleko, jsme absolvovali (všichni s nadšením) ve dvou skupinách. Zkušenější část týmu jsme vyslali automobilem a my, mladí šachisté, označovaní někdy jako "Sýkorova naděje", "Sýkorova elita" nebo případně "Sýkorova jelita" jsme jeli, vyjma úkoly dělajícího Martina Joukla, vlakem. V názvech máme sice přivlastňovací přídavné jméno „Sýkorova“, ale každý ví, že nás přece trénuje trenér Hon. Cestovala s námi i duševní podpora jednoho z hráčů (toho co uběhne závod v lese rychle jako dva týdny), slečna Adéla. Malá poznámka pro budoucí generace – studentská sleva ve vlaku platí pouze, pokud máte u sebe ISIC. Zdravím tímto Jakuba!

              Procházka z nádraží byla více než příjemná a v 10 hodin se začalo hrát. Nutno před začátkem poznamenat, že družstvo soupeřů bylo značně oslabeno a na první šachovnici hrál až jejich pátý nasazený. Předpokládám, že Honza Jiroušek se asi zasekl někde ve dveřích nebo tak něco a nemohl se dostavit. Začal zápas a dlouho se nic zásadního nedělo, vyjma toho, že Kuba Joukl získal kvalitu na poslední šachovnici a celkový pohled na zápas byl prozatím příjemně růžový. Dvě a půl hodiny utekly jako podporovaný slečnou Adélou a stav se změnil na 1:0 v náš prospěch. Na sedmé šachovnici první bod vybojoval náš předseda Zdeněk Seidl. I přes rozseknuté čelo dokázal jako řidič dopravit polovinu družiny do Lanškrouna a zpět, a ještě získal první bod, přičemž dokázal odolávat i nabídkám remízy – neuvěřitelný výkon!

Asi o 20 minut později bylo ale opět srovnáno, protože divočinu na druhé šachovnici nezvládl dlouholetý kapitán Tomáš Veselý. Pokoušel se sice ještě postavit dámu z výrazně postoupených pěšců, ale bohužel tyto snahy vyzněly naprázdno. Za dalších 15 minut souběžně zvítězil učitel Sýkora a student Prokop – stav 3:1 vypadal již poměrně nadějně. Kvalitu navíc za dalších 5 minut však definitivně neudržel Kuba (není divu, když chodí králem dopředu, kdy nemá) a bylo zaděláno na závěrečné drama. O minutku později mi byla nabídnuta remíza v koncovce po zajímavé partii, v níž jsme se soupeřem své šance v různých částech trestuhodně zahodily (De3?? (-5 -> 0,00) – pozn. redakce). Vzhledem k tomu, že jsem měl přehled o dění na třetí a čtvrté šachovnici, tak jsem s přijetím remízy neváhal a vyhlížel stav 4,5:3,5.

Mé tušení se přibližně do další hodiny naplnilo. Ten příšerný paskvil na trojce bych nechtěl hrát ani za jednu stranu a šikovnější v něm byla kapitánka domácího družstva. Stav 3,5:3,5 ale definitivně překlopil na naši stranu Ondra Macek, který výhodu volného pěšce dokonale využil v nervy drásající časovce. Mám takové malé tušení, že to bylo také tou duševní podporou. Ondrovy nedocenitelné služby a vítězné naladění mysli nám teď bude nějakou dobu opět scházet, ale přivezli jsme si do Pardubic velmi cenné 3 body a snad získané sebevědomí přetavíme i bez tohoto klíčového hráče v body i za 14 dní proti Litomyšli!

Jan Fiala