Dva
týdny uběhly jako Ondra a naše týmy v druhých kolech soutěží KPII a
KPI zaznamenaly nejvyšší možný bodový zisk, tedy 6 bodů z 6 – Kalhousovo Béčko
sice vyhrálo, ale za volnou neděli se body bohužel nerozdávají. I tak je to ale
velmi příjemné vítězství, zejména pro samotný tým s tímto příznivým losem.
Každopádně takto úspěšné dva týdny za sebou pamatuje snad ještě pták Dodo,
protože v minulé sezóně jsme si těch vítězství moc neužili (v 2. lize
suverénní 0 a poslední místo, v KPI místo předposlední, i tak
sestupové, a neméně suverénních 5 bodů). Já sám pamatuji poslední vítězný zápas 19.11.2023, shodou okolností v derby v KPII za Rapid Pardubice
C proti Rapid Pardubice D. Výhra tehdy měla podobu stavu 5,5:2,5, kdy jediný celý
bod Déčka vybojovala klubová legenda Jan Janko. Věřím, že kdyby nosil nějaký
dres, tak jej, po skončení kariéry, v klubu vyvěsíme ke stropu!
Chronologicky
prvním zápasem byl souboj v KPII s týmem ŠK Bohemia Pardubice B. V této
soutěži jsem jen řadovým vojákem na druhé šachovnici, tudíž není sáhodlouhá reportáž
v mé primární kompetenci. Shrnu tento zápas tedy pouze stručně. Remízu uzavřeli
ti, od nichž se to čekalo nejvíc, tedy Sýkora, Fiala a oba bratři Jouklové. Tam
to snad ani nemohlo dopadnout jinak, ač první pokus nabídnout remízu byl panu
Sýkorovi odmítnut! Bojovat musel až do konce! Zbytek hracího pole hrdinně zvítězil
včetně nového kapitána v našich řadách – Filipa nebo Martina, kdoví, oba
vypadají přece stejně. Konečný stav tak byl 6:2. Když už jsem u osobních
vzpomínek, tak poslední vítězství za 6 a více bodů, u kterého jsem byl, se datuje
do sezóny 2021/2022, konkrétně 06.02.2022, kdy jsme v KPI porazili Sokol
Zaječice 7,5:0,5 (v předchozím zápase jsme 6:2 porazili Svitavy).
A
teď již k tomu slavnému vítězství Áčka po více než jedné celé sezóně.
Cestu do Lanškrouna, krásného města, které je ale vzdušnou čarou 61 km daleko,
jsme absolvovali (všichni s nadšením) ve dvou skupinách. Zkušenější část týmu
jsme vyslali automobilem a my, mladí šachisté, označovaní někdy jako "Sýkorova
naděje", "Sýkorova elita" nebo případně "Sýkorova jelita" jsme jeli, vyjma úkoly
dělajícího Martina Joukla, vlakem. V názvech máme sice
přivlastňovací přídavné jméno „Sýkorova“, ale každý ví, že nás přece trénuje trenér
Hon. Cestovala s námi i duševní podpora jednoho z hráčů (toho co uběhne
závod v lese rychle jako dva týdny), slečna Adéla. Malá poznámka pro
budoucí generace – studentská sleva ve vlaku platí pouze, pokud máte u sebe
ISIC. Zdravím tímto Jakuba!
Procházka
z nádraží byla více než příjemná a v 10 hodin se začalo hrát. Nutno
před začátkem poznamenat, že družstvo soupeřů bylo značně oslabeno a na první šachovnici
hrál až jejich pátý nasazený. Předpokládám, že Honza Jiroušek se asi zasekl někde ve dveřích nebo tak něco a nemohl se dostavit. Začal zápas a dlouho se nic zásadního nedělo, vyjma toho, že
Kuba Joukl získal kvalitu na poslední šachovnici a celkový pohled na zápas byl
prozatím příjemně růžový. Dvě a půl hodiny utekly jako podporovaný slečnou
Adélou a stav se změnil na 1:0 v náš prospěch. Na sedmé šachovnici první bod
vybojoval náš předseda Zdeněk Seidl. I přes rozseknuté čelo dokázal jako řidič
dopravit polovinu družiny do Lanškrouna a zpět, a ještě získal první bod, přičemž dokázal odolávat i nabídkám remízy – neuvěřitelný
výkon!
Asi o 20 minut později bylo ale opět srovnáno, protože divočinu na druhé šachovnici nezvládl dlouholetý kapitán Tomáš Veselý. Pokoušel se sice ještě postavit dámu z výrazně postoupených pěšců, ale bohužel tyto snahy vyzněly naprázdno. Za dalších 15 minut souběžně zvítězil učitel Sýkora a student Prokop – stav 3:1 vypadal již poměrně nadějně. Kvalitu navíc za dalších 5 minut však definitivně neudržel Kuba (není divu, když chodí králem dopředu, kdy nemá) a bylo zaděláno na závěrečné drama. O minutku později mi byla nabídnuta remíza v koncovce po zajímavé partii, v níž jsme se soupeřem své šance v různých částech trestuhodně zahodily (De3?? (-5 -> 0,00) – pozn. redakce). Vzhledem k tomu, že jsem měl přehled o dění na třetí a čtvrté šachovnici, tak jsem s přijetím remízy neváhal a vyhlížel stav 4,5:3,5.
Mé tušení se přibližně do další hodiny naplnilo. Ten příšerný paskvil na trojce bych nechtěl hrát ani za jednu stranu a šikovnější v něm byla kapitánka domácího družstva. Stav 3,5:3,5 ale definitivně překlopil na naši stranu Ondra Macek, který výhodu volného pěšce dokonale využil v nervy drásající časovce. Mám takové malé tušení, že to bylo také tou duševní podporou. Ondrovy nedocenitelné služby a vítězné naladění mysli nám teď bude nějakou dobu opět scházet, ale přivezli jsme si do Pardubic velmi cenné 3 body a snad získané sebevědomí přetavíme i bez tohoto klíčového hráče v body i za 14 dní proti Litomyšli!
Jan Fiala
