Jarní
prázdniny se i letos staly pro některé z nás hodinami radovánek na zasněžených horách, takže byly týmy oslabeny a já nepřidal ani
jeden půlbod v prvních únorových zápasech. A to se hned projevilo ve
skóre. Faktor Kapitána chyběl týmu KPI ve velmi důležitém boji proti Chotěboři
a zároveň o týden později „C“ týmu KPII v pardubickém derby proti Gascu z
Polabin. Oba tyto zápasy dopadly neslavně a potvrdily se tak moje špatné sny,
zejména před zápasem s Chotěboří. V mých nejhorších nočních můrách
nepřišel Martin Joukl na sraz k nádraží a do Chotěboře vůbec neodjel, což
se nakonec skutečně vyplnilo. Do Chotěboře odjel jeho bratr Jakub.
V plných sestavách tým v Chotěboři prohrál 5:3 a tým
v Pardubicích 3,5:4,5. Neslavně dopadl také hvězdný tým inženýra Kalhouse,
který ve stejný den prohrál v hotelu Kristl 6,5:1,5. What a disaster!
Prázdniny skončily, semestr započal a 16.02. přijel do našeho klubu (na zřejmě předposlední domácí zápas KPI v historii naší místnosti v Pernerově ulici) tým TJ Štefanydes Polička B, který v tabulce okupuje poslední příčku a cíl byl tedy jednoznačný – udržet ji tam a nahnat body před ostatními soupeři v tabulce. Ještě před začátkem jsme s úsměvem sledovali usazování krajské soutěže po navrácení z výletu na hostující zápas, který byl ale domácí… nicméně Bohdaneč naštěstí zase tak daleko není. Dobrá nálada pokračovala i po příjezdu hostujícího týmu z Poličky, protože nám oznámili, že přijeli pouze v 7 hráčích, takže do tohoto důležitého zápasu jsme měli již výhodu prvního bodu zdarma. Hrací místnost jsem tedy k nelibosti některých hráčů (těch, kteří často vstávají a nyní museli obcházet celý stůl) přeorganizoval dle nastalé situace a začali jsme hrát. Pouze Matěj Prokop, který vyfasoval kontumační výhru, mohl již do zápasu zasáhnout jen jako pouhý divák.
Kdo
již viděl partie z tohoto kola, jistě mu neuniklo, že jsem tradičně uzavřel remízu, avšak netradičně již v 11. tahu. Po chaotickém začátku jsem při
snížené koncentraci udělal v zahájení značnou nepřesnost, tudíž po asi 30 minutách
nabízel soupeř (hlasem Jamese Earla Jonese) remízu z lepší pozice. Plán jsem v pozici nenašel a po
dalších 30 minutách sledování ostatních jsem usoudil 2 věci – již mám jen 30
minut času na dalších 29 tahů a ten půlbod by se mohl týmu hodit. Remíza
přijata. Vzápětí svou 17tahovou bitvu ovládl Honza Smutný po senzačním útoku na krále a pár minut za ním přišel „s pláčem“ pan učitel Sýkora, který v asi
6 tazích ztratil kvalitu, a i přes drobnou, nevyužitou šanci vzdorovat, partii
ztratil – 2,5:1,5.
Závěrečná pozice Tomáše Veselého – poslední tah Jd5?? (černý na tahu) |
Již byl pomalu čas oběda a vybaliv dančí řízečky jsem zapisoval partie ostatních, abych ušetřil čas po brzké remíze. Po delší době jsme šli sledovat dění v hrací místnosti a bylo rozhodně na co koukat. Po slibně založené pozici se Tomáš Veselý dostal pod matový útok, který měl dle počítače přibližně 8 tahů do úspěšného zakončení. Naneštěstí pro Poličku jeden nepřesný tah (Jd5??) způsobil, že nyní mohl Tomáš najít 3tahový mat (výše přiložený diagram), a tak se i stalo. Velmi šťastné vítězství… a že již bylo potřeba! Tento bod tým uklidnil a zbytek partií se odehrál v téměř naprostém klidu. Zanedlouho vyhrál Radim Vávra, který tak stále zůstává 100%. Koncovku nestejnobarevných střelců ovládl Kuba Nešpůrek a o desítky minut později zvítězil i Ondra Macek v nejdelší bitvě odpoledne – po 77 tazích v podstatě remízové věžovce. I on je nadále 100%! Přeneseme si formu a trochu toho štěstíčka i do dalšího zápasu proti vedoucí Bohemce? Již za 2 týdny to zjistíme!
Jan Fiala