Zhodnotit posledních 6 zápasů? Skoro žádný problém! – Část 1/3

    Bez dvou dnů je to nyní dva měsíce od posledního článku, a zároveň bez šestnácti dnů dva měsíce od chvíle, kdy mi začala neustále svítit v telefonu upomínka „Článek“. Čím více článků zbývalo napsat, tím více termínů zbývalo stihnout a nyní tedy po splnění některých z nich nastala chvíle splatit staré šachové dluhy. V první části právě vytvořeného třídílného cyklu „Zhodnotit posledních 6 zápasů? Skoro žádný problém!“ si přiblížíme zápasy KPII 23.02. a KPI 02.03. Poslední zápas, který se mi povedlo zapsat do historie, bylo totiž důležité vítězství s Poličkou v KPI 16.02.2025. Pojďme tedy zapátrat do minulosti a vyhrabat nějaké detaily z těchto zápasů!

    Chronologicky prvním kláním byl souboj těžkých vah v KPII – ŠS Železné hory A:ŠK Rapid Pardubice C. Po dohodě obou týmů se zápas odehrál na naší domácí půdě, ale vzhledem k tomu, že v hlavní místnosti si svá fidlátka rozbalil Ing. Kalhous se svým týmem (suverénně tam za pár hodin zničili Zaječice 4,5:3,5), tak jsme hráli v místnosti pro méněcenné týmy, což špatně nesl zejména lídr naší soupisky. Podle aktuální pozice v tabulce jsme sice nebyli favorité, ale vzhledem k průměrnému věku 15 let 7 z 8 soupeřů (po započtení celé sestavy 21 let) jsme mohli využít výhody našich dlouholetých zkušeností na bitevních, 64 polích.

    Tradičně, z pozice respektu, síly nebo autority, bylo uzavřeno několik brzkých remíz – na 3. šachovnici po 5 tazích a na 1. šachovnici po 9 tazích. Souboj Seidl-Seidl evidentně nemohl dopadnout jinak, protože pozice musela být vyrovnaná stejně jako jejich příjmení. Kdyby nechyběla mladická bojovnost Kubovi Nešpůrkovi na první desce, jistě by to mohl hrát dál, ale zřejmě jeho obvyklá příprava nebyla taková, aby si věřil na zisk plného počtu jednoho bodu proti jeho velkému šachovému idolu. Stav 1:1. Někdy v této části zápasu také vznikla hláška, která se vryla do paměti mého soupeře natolik, že byla vzpomenuta i během posledního kola na konci března – „Jeníku, mám pro tebe kšeft“. (poslední věta nemá pointu)

    Další události mi již po takové době splývají, ale plně si vzpomínám, že vzhledem k aktuálnímu stavu jsem musel vyrovnanou pozici držet o několik tahů déle, než jsem zamýšlel. Naštěstí chess.com ukázal, že jsme s kolegou odehráli perfektní partii s totožným výkonem 2500, tudíž uzavřená remíza za rozhodnutého stavu byla více než spravedlivá. Souboj tak skončil parádním vítězstvím 3:5 a tehdy zdánlivým zdramatizováním bojů o první místo v KPII.

    Druhým zápasem v první části cyklu je opět souboj s aktuálním lídrem soutěže, tentokrát v KPI – s ŠK Bohemia Pardubice. Po úspěchu s Poličkou jsme byli již v příjemnější pozici, kdy jsme záchranu měli ve vlastních rukách – čekali nás totiž, mimo suverénní Bohemky, soupeři z našeho tabulkového patra a v podstatě dva přímé souboje o tabulkové umístění. V tomto zápase na nás prozatím nebyl vyvíjen velký tlak, protože jsme ani zdaleka nebyli favorité. Možná i to bylo důležitým faktorem, proč se nám hrálo příjemněji a nebyla to tak jednoznačná záležitost, jak by se mohlo před zápasem na první pohled zdát.

    Ač tentokrát nebylo v Hotelu Kristl napečeno od paní Horáčkové, což bývá častá motivace účasti na venkovním zápase ve Štrossově ulici, útulné a elegantní prostředí ke hře rozhodně nechybělo. Ale vzhledem k tomu, že naše legendární klubová místnost zanedlouho přestane být naší legendární klubovou místností, třeba budeme moct v příští sezóně přidat k útulnosti místnosti i onu eleganci také. A třeba se i u nás najde šikovný pekař, který bude svými výtvory těšit přijíždějící hosty z dalekých destinací.

    Nicméně, téměř všichni z našeho týmu dorazili na čas a mohlo se začít hrát. Na tento zápas přicestovala zdaleka i naše, pro soupeře svou účastí nevyzpytatelná hrozba s titulem IM a i tentokrát šarm pana Prandstettera zafungoval. Někdejší dvojnásobný Mistr Československa během několika tahů vybojoval cennou remízu a mohl se opět vydat na dlouhou cestu zpět do daleka. Myslím, že by se to dalo definovat jako „efektivní využití nedělního dopoledne“. Pokud tohle čte někdo z vedení Pardubického krajského šachového svazu, nechceme zvážit formu krajských soutěží a krajských přeborů ve večerních hodinách všedních dní, tak jako v Praze? Neděle by měla, dle mého názoru, patřit spánku, rodině a příjemné odpolední procházce... nebo třeba lyžování!

    Za stavu 0,5:0,5 se nedělo nic moc zajímavého, možná jen odmítnutí remízy na první šachovnici po asi hodině hry – to se ale dalo trochu očekávat, tudíž přívlastek „zajímavý“ bych pro popis této situace nepoužil. Další události, kvůli časové prodlevě a zaujetí ve hře, opět trochu splývají, nicméně bylo uzavřeno několik remíz ve vypjatých partiích – některé před prohrami bratří Jouklů, jiné po nich, když soupeři začali pociťovat půdu pod nohama, a naopak přestali pociťovat nutnost vítězství v jednotlivých partiích. Za rozhodnutého stav 2,5:4,5 se tak odehrávala již jen poslední partie, ve které měl Matěj Prokop určitou výhodu a jeho bojovnost a touha po vítězství zvítězila nad předčasným ukončením partie smírným způsobem. Bojoval jako drak, a nakonec mu to přineslo dračí ovoce! (tohle bylo slabší, že?) Matěj sice zvítězil, ale těsnou porážku 4,5:3,5 již neodvrátil. Všechny partie KPI včetně partie Matěje Prokopa si můžete přehrát na stránkách chess.cz!

    Oběma soupeřům, jak Železným horám, tak Bohemii, již nyní po konci soutěží mohu jménem klubu poblahopřát k prvním místům, postupu do vyšší soutěže a poděkovat za hezké šachové zápasy, které jsme s nimi letos odehráli. Také bych paní Horáčkové ještě rád poblahopřál k vítězství nad Ing. Kalhousem v 8. kole KS, necelý měsíc před tímto utkáním. Jistě to nebyl snadný zápas! Budou příště šnečci z listového těsta? :)

Jan Fiala