Třaskavé utkaní nabušených sestav v Ústí nad Orlicí!

 

                Je to tu, poslední článek a mohu se s chutí pustit do diplomky. Pokud některý z mých posledních článků někoho pohoršil, házejte prosím kameny do okna v naší staré dobré Pernerově ulici č. p. 1490 a ne do mého okna. Také v případě reklamací k fake news z mé strany, případně k chybám v rozborech, můžete psát do komentáře, případně výhružné dopisy piště na adresu inženýra Kalhouse. On už mi to předá... Díky! Nakonec tenhle poslední článek v sérii nepíšu s ani tak moc velkým zpožděním – vždyť se to hrálo teprve před 5 dny! Jak jsem slíbil, byl jsem nasosat inspiraci opět na ústecký web (https://www.sachyuo.cz/?p=34690), kde si můžete přečíst černý pohled našich soupeřů, konkrétně „troglodyta sezóny“ Víta Holáska. Musím panu kolegovi přiznat, že se mi jeho styl psaní docela líbí. :) Zde je náš, pohled bílý...

              Do Ústí jsme se vydali po dvou frontách. Mladší polovička jela vlakem a co je neobvyklé, tak každý z jiné stanice. Štěpán se vydal z Prahy, Matěj z Přelouče, já z Pardubic a Ondra dokonce z Brna. Na šachových výjezdech už od přeborů do 14 nebo 16 let byla vždy nejlepší ta cesta vlakem, nechápu, jak někdo může jezdit raději autem. Navíc procházka z nádraží do DDM Duha byla po ránu vyloženě osvěžující a přišli jsme s královskou rezervou tří minut. Druhá polovina týmu tu již čekala, samozřejmě i s dalšími hráči, kteří hráli KPI za Áčko nebo KS za další ústecké týmy. Ti však byli po změnách v úplně jiné místnosti. Asi když slyšeli, že má přijet Ondra Macek, tak si přišli pro podpis do památníčku. Také bych si měl jeden podpis obstarat.

              Jak jsem v nadpisu poznamenal, tak sestavy obou týmů byly naprásklé a opravdu se zde servalo to nejlepší, co mohou oba týmy nabídnout. Jak potvrzuje kolega Holásek, oba tábory cítily, že se jedná o zcela klíčové utkání. Napětí by se dalo krájet a životní jistoty nám připomněla po asi 2 hodinách až nabídka remízy na první šachovnici, která byla prozatím odmítnuta. Když teď odskočím do budoucnosti, tak právě „duše hry“ (čti remíza) byla uzavřena asi o hodinu později. Na šachovnici se pozice od nuly příliš neodchylovala, i když rovnováha se spíše nakláněla většinu hry na stranu bílého, tedy našeho soupeře. Mezi první a druhou nabídkou ještě ale stihl dohrát, vyhrát a odjet Štěpán Soukup. Tomu se vyplatila důkladná příprava a ve 23. tahu získal rozhodující výhodu. Nepochybuji, že se dá připravit 23 tahů v 6 různých zahájeních tak, aby mohl Štěpán vyhrát jakoukoli nastalou situaci. A to je přesně ten důvod, proč jsme rádi, že ho tu z té daleké Prahy máme! Pro ilustraci toho, jak rychle může eskalovat drobná chyba v prohranou partii (po chybě č. 2 o několik tahů později) je tu diagram po tahu 28…. Ve2?. Kapitulace přišla o 3 tahy později.

Partie Š. Soukup (2010) - V. Šmajzrová (1923) (1-0), 28....Ve2?

              Po Pepíkově remíze jsme sice stále vedli, ale nemělo to dlouhého trvání. Zdeněk Seidl si po zahájení trochu pokazil strukturu pěšců, což vedlo k poziční výhodě bílého (soupeře). Tu pan Mareš dokázal využít a postupně Zdeňka rozebral na šroubky i takticky. Po nějaké době jsem u své partie pociťoval časový diskomfort a v tom mi přišla zpráva o nabídnuté remíze na 8. desce. Nechtěl jsem svůj čas redukovat ještě více, takže jsem rozhodnutí nechal na Radkovi a jeho dospělém úsudku. V mžiku okamžiku (rým jak šprým) jsem tam nic moc neviděl, ale jeho pozice byla asi o něco málo lepší. Nemohu však tvrdit, že já sám bych to hrál dál nebo nedej Bůh, že bych já sám remízu odmítl. 2:2.

              Teď nevím, jestli jsem jako první dohrál já nebo Tomáš, ale asi začnu sobecky sebou. Právě jsem si totiž na základě vzpomínky, že mi Jirka Píše jednou zkazil v závěrečném kole hezké umístění do 10. místa na turnaji pro děti, dělal rešerši našich dávných zápasů. Bilance z nich hovoří jednoznačně pro mého soupeře. Pokud jsem dobře počítal, narazil jsem snad jen na jedinou výhru v můj prospěch a více mi tehdejší orlickoústecká superstar mezi lety 2012 až 2015 nepovolila. Nevím, jestli je moje vzpomínka (z Poličky?) pravdivá, ale tehdy jsem prohrál dokonce z lepší pozice a velký učitel Sýkora mi řekl, že je to sice škoda, ale že jsem hrál dobře. Pouze pro záznam – to neznamená, že tenhle chlapík podporoval dětská sebevědomí běžně. Ba naopak to byla docela výjimečná situace. Kdykoli jsem zahrál na turnaji špatný tah, tak se obvykle chytil za hlavu a odešel si číst noviny. To, že jsem nehrál špatně, tak musela být nepochybně pravda.

              Na základě této historie jsem tak přistoupil k zápasu s tím, že budeme pravděpodobně přibližně rovnocenní soupeři a zápas může dopadnout jakkoli. Přijatý dámský gambit, srovnání symetrie struktury pěšců, a poté důslednější uplatňování figur v centru ze strany soupeře, lepší aktivita a moje tradiční netrpělivé couvnutí jezdcem za účelem okamžitého vyřešení napětí. To nikdy nedopadá dobře. Tady ještě v můj prospěch hrála Jiřího časová tíseň, takže mě nezabil hned (asi to šlo poměrně jednoduše) a nepříjemně si to zkomplikoval výměnou dam do koncovky, kde to mohla být ještě remíza (minimálně podle vševědoucího vášnivého čtenáře novin na přeborech do 14 let)  – viz diagram první. 41. Jc5 – ihned po časové kontrole, takže se protihráč vrátil k přemýšlení. Nyní by černý mohl hrát 41…. Se5 a po 42. Jxa6 Sd6 a bílý jezdec by měl určité problémy. Po zahraném 41…. Sxa3 se již černý posbírání všech pěšců na dámském křídle nevyhne. Zde následuje další diagram po 44…. Kd5. Nyní pro mě existovaly 3 plány: 1) 45. Jc7, což vede ke ztrátě jezdce. 2) Nechat jezdce svému osudu a jít Kf4 s cílem posbírat královské pěšce na bílých polích. 3) Ke3 a snaha jezdce zachránit. Správná volba byla možnost 2, kterou jsem vyloučil kvůli té absurdní představě nedat koníkovi nažrat a „nějakým způsobem“ posbírat pěšce. Já zvolil možnost 3, která vede k prohře stejně jako možnost 1. SPOILER ALERT (Pokračování v partii: 45. Ke3 Kc4 46. Jc7 Sd6 47. Je8 Sxg3…) SPOILER ALERT. Partii jsem tedy prohrál a Jiřího bilance proti mně je tak po této neděli ještě markantněji jednostranná. Hra to ale byla zajímavá!

Partie J. Fiala (1805) - J. Píše (1872) (0-1), 41. Jc5

Partie J. Fiala (1805) - J. Píše (1872) (0-1), 44....Kd5

              Tomáš Veselý. V první hodině jsem od přísedícího kolegy na první šachovnici viděl smutný výraz a palec dolů. Jeho pozice vypadala na první pohled opravdu tragicky a beznadějně – viz další diagram po 17…. Je3. Černý obětoval střelce na f2 a nyní by jeden řekl, že situace je neřešitelná. Soupeř již pomalu přijímal gratulace a my přemýšleli, jak situaci vyrovnat. Tomáš však vytáhl z rukávu eso v podobě 18. Sa3! a nyní se musel držet přesné remízující linie, která ho ze šlamastiky vyvedla. A za pár tahů již měl dokonce výhodu kvality! Situace se později vyrovnala, a i přes výhodu kvality (a nevýhodu pěšce) se oba soupeři rozhodli uzavřít to za půlku. 2½:3½.

Partie T. Veselý (1971) - K. Mikyska (1967) (½:½), 17.... Je3

              Člověk by řekl, že se nyní budeme za tohoto stavu klepat o remízu, ale podle pozic na šachovnicích se o remízu klepalo spíše Ústí. Čarodějem zápasu může být vyhlášen jedině Ondra Macek, který partii začal taktéž poměrně tragicky. Troglodyt sezóny Vít Holásek, jak se sám otituloval ve svém článku, tuto situaci hezky popisuje sám ze svého pohledu, takže nebudu plýtvat svým časem na podrobný popis zahájení a jen prozradím, že nakonec se situace otočila a následně kompletně vynulovala na 0,00. My v Rapidu jsme bojácnějšího charakteru a na remízu nás (až na výjimky) nemusí nikdo 2x ukecávat. Opačným extrémem jsou lidé, pro které je každá remíza zklamání a berou za úspěch jen výhru. Osobně bych řekl, že takový bojovníci se dnes setkali u šachovnice č. 3. I když však jdou za výhrou dva, může vyhrát stejně jen jeden a byl to náš magický Ondřej! Během pár tahů udělal z věžovky čtyř pěšců proti třem situaci věžovky tří pěšců proti žádnému a vyhrál! Pepíček Sýkora k tomu řekl, že přemýšlel, jak Ondrovu partii zachránit na remízu a on to ten kluk ještě vyhrál. Boží! Možná se vrátím k Ondrově článkové přezdívce z dob, kdy jsme hráli krajskou soutěž. Tam byl ještě zván Magnusem. ;) Ale po tom začátku si to zatím ještě nezaslouží... Mohl to být jeho poslední zápas v našich barvách na dlouho dobu, ale ještě alespoň na jednu sezónu jsme ho chválabohu ukecali. Uvidíme ale ještě jestli pro KPI nebo pouze pro KPII...

              Situace je srovnaná a už hraje pouze Matěj Prokop. Zatímco jsme venku vedli dlouhé diskuze o koncovkách a vnoučatech, tak Matěj si vytvořil ve střední hře slušnou výhodu, kterou si přenesl do pohodlné věžové koncovky se čtyřmi pěšci proti soupeřovým dvěma. A i když třeba sám nevěděl co dělá, tak to utahal do vítězného konce a my můžeme slavit první, a doufáme že ne poslední výhru v KPI! Budeme ji ještě určitě potřebovat! Ústí nad Orlicí B – Rapid Pardubice 3½:4½ a na předposledním místě nás alespoň na chvíli střídají Železné hory. Nic ale nekončí… jedeme dál!

Jan Fiala