Zhodnotit posledních 6 zápasů? Skoro žádný problém! – Část 2/3

 

             Je to k neuvěření, já vím, 3 měsíce po skončení zápasů a je tu již druhá třetina z posledních třech článků k sezóně 2024/2025… Aaaa, důležitá informace, někdo měl v tu dobu narozeniny! A já vím kdo! Dne 16.03.2025 se odehrál zápas KPII ŠK Rapid Pardubice C:Jiskra Heřmanův Městec, a zároveň v tento den oslavil své 79. narozeniny Mgr. Josef Sýkora, který si svůj narozeninový den nemohl vysnít lépe. Poslední sedmičkový rok zahájil totiž vítězstvím, a to jak týmovým, tak dokonce i jako jednotlivec!

              Týdenní pauza ve všech soutěžích přišla více než vhod a 16. března jsme tak všichni nastoupili svěží a nadšení k našim partiím. Jelikož KPII, jak jsem již několikrát říkal, není primárním objektem mého zájmu, co se týče psaní článků, poznámky k tomuto zápasu mi zcela chybí. I tak mi ale nějaké fragmenty vzpomínek v hlavě zůstaly. Mimo opětovného pádu stolu u sedmé a osmé šachovnice i se všemi figurkami a hodinami, například výrok našeho oslavence po jeho partii směřovaný k jeho soupeři: „Kdybys hrál normální variantu, tak bych byl v 11 doma.“, narážejíc zřejmě na to, že kdyby pan Honek nehrál variantu s c6 a d6, tak by velmi rychle nabídl remízu a běžel si užít narozeninový dort. Nicméně po těchto tazích již byla partie tzv. „na jednu branku“ a náš pan učitel slavně zvítězil, tentokrát dokonce krásnou finální kombinací zakončenou matem. Chvíle před tímto momentem je dokonce zachycena na níže přiložené fotografii.

Všechno nejlepší, pane magistře!

            Z této fotografie se mi podařilo zrekonstruovat postavení figur v závěrečné části partie. Analýza na Lichess pozici ohodnotila hodnotou +11. Naprosto přesné pokračování partie bohužel není v mých záznamech, natož v mé paměti, ale matový útok, provedený během několika dalších desítek minut, byl krásný.

Partie J. Sýkora - J. Honek (1-0)

Mimo jediného téměř osmdesátníka v naší sestavě zvítězil také pan předseda Zdeněk Seidl, vycházející naděje Paul Kvapil a výjimečně i já. Ostatní partie jsem zblízka neviděl, ale v mém případě opět platilo, že jsem koneckonců nevyhrál, ale soupeř si to prohrál sám. Ze zahájení jsem vyšel ve stavu „bída a pláč“, načež soupeř v 18. tahu jedním nepromyšleným tahem ztratil jezdce. Předpokládám, že jsem sdělením této informace ztratil veškerý respekt získaný nápisem „0-1“ ve výsledkové listině, ale nic dobrodružnějšího, než ztráta jezdce v mém vítězství skutečně nebylo. Dokonce jsem soupeři ještě dal, pochopitelně neúmyslně, několik šancí k vyrovnání pozice, ale nakonec, chvála Pánu pro nás, po 55 tazích soupeř partii vzdal.

Prohrané partie byly 2 – partie Ondry Kafky a Radka Svítila. U druhé zmíněné jsem byl po svém vítězství osobně přítomen. Radek soupeře, který měl pozici vyhranou, ještě slušnou dobu trápil a chvílemi jsem nabýval dojmu, že by to, v případě bezradnosti soupeře, mohlo klidně dopadnout remízou. Pan Klouček však ukázal šachový um a partii dotáhnul do vítězného konce. Postavení figur i v této partie se mi podařilo rekonstruovat z pořízené fotografie a je přiložena níže. Bratři Jouklové, na rozdíl od nás ostatních, dokázali, že jsou členy Rapidu Pardubice a své partie zremizovali. Konečný výsledek zápasu tak byl 5:3!

Partie J. Klouček - R. Svítil (1-0)

O týden později, v neděli 23.03.2025, nás čekala o poznání smutnější událost. Po dlouhých letech to byla poslední domácí neděle. Poslední domácí zápas A-týmu v této hrací místnosti. Událo se toho v ní dost a dost, mnoho z nás v ní vyrůstalo, a i když měla své praskliny, díry, stará okna a žaluzie, diskutabilní vodu a obecně starý komunistický vzhled, měla své kouzlo a byla nám domovem, který každý klub potřebuje. Nechť je jí zem lehká!

Započala tu ale také důležitá poslední mise, důležitější než hra o první třetinu tabulky v KPII – hra o záchranu v KPI. V předposledním kole přijel do našeho klubu tým ŠK Ústí nad Orlicí B. Vzhledem k tomu, že si Béčko a Áčko odehrálo vzájemný zápas předčasně (původně plánovaný až na poslední kolo), nyní nám stačilo Ústí B s 11 body porazit za 3 body, a tím bychom se o 1 bod posunuli v tabulce před tento tým a získali jistotu záchrany. Při úvodním projevu jsem byl sice přesvědčován, že sestup Ústí již nehrozí, ale teoretická šance tu stále byla.

Nebyl by to Rapid Pardubice, abych nezačal zápas chybou v křestním jméně jednoho z hráčů... ale asi to není to nejhorší, co se nám tu kdy stalo. Začalo se hrát a ač si tedy soupeři hru o záchranu nepřipouštěli, byla ve vzduchu cítit vyrovnanost myšlenkové modré a červené aury… no, ne, jen buduju napětí, všichni jsme prostě hráli, a pokud někdo nebyl pod vlivem určitých látek, žádné barvy, natož aury, tady nikdo neviděl. Když je řeč o vlivu, myslím, že v určité místnosti k určitým vlivům docházelo, ale my jsme hráči KPI, tudíž seriózní sportovci, takové praktiky u nás nehledejte.

Bude to možná k podivu, ale žádná brzká remíza se tentokrát nekonala. Ondra Macek při pohledu na ostatní partie odmítl remízu po více než hodině hry a, malý spoiler, bojoval až do konce. Doslova. Jak taky jinak. Nicméně, jako první dohrál svůj zápas Martin Joukl, který chvíli po nabídce remízy na 4. šachovnici prohrál svůj boj s nebezpečným výpadem jeho soupeře. Ano, i takto zkušený a nebezpečný útočník může podcenit útok soupeře, ba co hůře, tento útok prohrát. Ihned vzápětí nabídl remízu nedávný oslavenec Josef Sýkora a po dlouhém váhání ji jeho soupeř přijal. Jak symbolické k poslednímu zápasu v této místnosti…

Náš klub definuje mnoho věcí a každý si nás pamatuje vždy díky něčemu jinému. Klíčovým faktorem, zejména v této sezóně, bylo také štěstí. Jak čaroval Kuba Joukl na 7. šachovnici, to snad ani nejde např. zfilmovat, protože by tomu nikdo nevěřil. Kuba sice získal značný materiál, po několika tazích získal celou věž, bylo to však za cenu ztráty času a oslabení královského křídla. V časové tísni (2 minuty na hodinách) v situaci D+V+V x D+V se dostal do věčného šachu a zklamaně nabídl soupeři remízu. K překvapení všech ji však soupeř odmítl a pokoušel se situaci nepochopitelně vyhrát – možná na čas? Opustil tak šanci na věčný šach a během 3 tahů Kuba více než slavnostně vyhrál. První neuvěřitelnost tohoto dne a stav 1,5:1,5.

Po asi 3 hodinách dohrál Kuba Nešpůrek, který opět započal svou partii tak nebezpečně, že nakonec ošidila jeho samotného. Z vyhrané pozice tak byla bohužel 0 (slovy nula). Ač byl tedy po této partii stav nepříznivý, ve své boji, kde jsem tahal většinu času za kratší konec, jsem utahal remízu. Nejprve jsem ji nabízel já, ale na radu kapitána soupeřka pokračovala ve svých snahách zvítězit. Po několika tazích však věžovka došla do takové fáze, kdy i ona seznala, že bude lepší uzavřít remízu a dál se netrápit. Upřímně myslím, že jsem i v této pozici stál hůř, ale utrhnul jsem soupeřce s nabídkou remízy ruku... dříve, než by si ji mohla rozmyslet. :) 2:3.

Zde končí moje poznámky z doby vzniku 1. části tohoto cyklu, takže již stačí vyhrabat z paměti informace o strhujícím závěru, kdy jsme týmově udělali ze stavu 2:3 stav 5:3. Postaraly se o to šachovnice 2, 3 a 4, tedy největší kanonýři v naší sestavě. Jako první vyhrál Tomáš Veselý na druhé šachovnici. Tomáš sice získával mírnou výhodu v průběhu střední hry, ale partii zlomila až hrubá chyba soupeře v 28. tahu, po které černý získal pěšce a rozhodující výhodu… ne, že bych si na to bez připomenutí ve formě pgn na první dobrou vzpomněl.

Partie V. Holásek - T. Veselý (0-1), 28. Ja4?

Na co se ale určitě nedá zapomenout, tak jsou poslední dvě partie. Po skončení druhé desky prohlásil Tomáš, že by na Honzu na třetí šachovnici nevsadil ani zlámanou grešli. Ondra Macek se tak za stavu 3:3 připravoval na boj o stav 4:4 a s vůlí zvítězit sobě vlastní se začal do soupeře postupně zakusovat. Honza však neskutečným způsobem partii otočil a najednou o remízu muselo bojovat družstvo z Ústí. Z této partie přikládám dvě pozice jako ilustraci k definici rčení členů Tipáč rodiny „na tohle jsi měl vsadit barák, to byla tutovka“ – po tahu 49. Vb8 (-3,4) a po tahu 57. …Vh3 (+6,0). Přikládám také definici „rčení“ dle AI na Googlu, které si myslím, že situaci odpovídá: „Rčení je ustálené slovní spojení s obrazným významem, které vystihuje typickou situaci a vyjadřuje určitou životní zkušenost.“ Myslím, že minimálně Tomáš získal životní zkušenost, že mohl mít 10 zlámaných grešlí… nebo jak jsem já tuto měnu ve slabé chvilce parafrázoval – 10 polámaných krejcarů.

Partie J. Smutný - Z. Šimek (1-0), vlevo tah 49. Vb8 (-3,4), vpravo tah 57. …Vh3 (+6,0)

Po této výhře mě polil pocit polovičního klidu v oblasti udržení KPI, ale Ondra Macek se rozhodl, že mě bude ještě duševně ničit, a i když mu soupeř po dlouhých snahách nabídl remízu, Ondra se i přes časovou tíseň rozhodl, že se ve věžovce s třemi „zablokovanými“ pěšci proti soupeřově dvěma pěšcům pokusí vyhrát. Tento plán byl velmi ambiciózní, a i když to dlouho vypadalo na remízu, Ondra ten celý bod skutečně ubojoval. V zájmu vlastních nervů bych měl být ráznější kapitán a přijetí remízy v takových situacích nařídit. Nicméně utlačovat vítězné smýšlení v týmu začínající písmenem R (R jako Remíza) rozhodně nemohu. To bych byl sám proti sobě vzhledem k vyhlídkám do další sezóny v nejvyšší krajské soutěži. Ano! Stav 5:3 nám již se 100% jistotou zařídil udržení KPI a naplnila se také má slova ohledně toho, že Ústí B s odehraným zápasem navíc jistotu záchrany ještě nemá a muselo se do posledního kola spolehnout, mimo jiné, i na naši pomoc proti Svitavám. Jak to dopadlo? Napíšu poslední, třetí díl v horizontu dalších 3 měsíců? To je celé šachová hudba budoucnosti... Tak zase příště!

Jan Fiala