Dolet Letohradu a další úspěšná střetnutí tohoto ledna

 

             Než se opět dostanu k dlouho očekávánému utkání KPI ŠK Rapid Pardubice – TJ Spartak Letohrad, měl bych pár slov věnovat krajskému přeboru II. třídy, kde se nám minulý týden poměrně zadařilo. Tým inženýra Kalhouse slavil první výhru v sezóně s týmem ŠS Železné hory B (2,5:5,5), a to dokonce na jejich domácí půdě. Jejich strategie byla jasná. Naskládat do jednoho auta co nejvíce klubových legend, které dokážou získat celý bod, do druhého auta naskládat zbytek týmu a prostě to urvat. Stalo se tak, že naplno bodovala slavná jména jako Miroslav Kalhous, Jan Janko, Jan Nešpůrek a Zdeněk Černý z auta č. 1 a další 3 remízy zařídili hráči z auta č. 2. Tohle zkrátka nemohlo nevyjít!

              Oproti tomu na domácí půdě jsme s naším „céčkem“ hostili tým z Chotěboře, který je nám v tabulce velkým konkurentem a je jedním z žhavých kandidátů na celkové vítězství. Na první výsledky v tomto zápase se čekalo dlouho, ale o to větší nepředvídatelná přetahovaná to poté byla. Po celou dobu bylo znát, že tým Chotěboře chce vyhrát – to se projevilo odmítnutím několika remíz (např. několikrát na osmičce i na šestce) a obecně bojovou hrou tohoto mladého družstva. Oproti tomu náš tým, tedy tým profláklých plichtičkářů, hrál opatrněji a více na jistotu. Tomuto se asi překvapivě vymykal pouze Josef Sýkora na jedničce, který chtěl svou výhodu přetavit ve vítězství, ale bohužel se mu to nakonec nepodařilo (údajně kvůli přehození tahů). Tato útočná strategie Chotěboře však přinesla jak ovoce, tak trní. Útok se nepodařil talentované slečně Pejřimovské, která si partii tímto útokem prohrála spíše trochu sama a rozhodně si tento výsledek za svůj výkon nezasloužila. Oběť celé věže je ale někdy zkrátka příliš. Tzv. „maťák“ přinesl ale naopak materiální výhodu např. jednomu ze zástupců slavného rodu Junů na šesté šachovnici, což byla za stavu 4:3 rozhodující výhoda k celkové remíze 4:4 a tedy k poměrně spravedlivému výsledku dvou týmů na špičce tabulky.

              Až teprve další neděli však přišlo opravdové utkání, sice spodku tabulky, ale krajské špičky. V zápase KPI proti Letohradu se hrálo o hodně, jelikož vítěz tohoto utkání by se značně přiblížil hranici takového množství bodů, které alespoň s určitou nadějí zajišťuje nesestupovou pozici v tabulce. A už to, že oba týmy nastoupili téměř v základních sestavách, napovídá tomu, že jsme to vzali skutečně vážně. Náš tým posilnil i letos partiemi dosud nevytížený mezinárodní mistr Eduard Prandstetter nebo také lyžařský žolík Radim Vávra. Že to s takovou sestavou musel být debakl ve stylu prvních třetin kladenských Rytířů v posledních zápasech? Tak to ani náhodou!

              Již při přípravách hrací místnosti se ukázalo, že to dnes nebudeme mít jednoduché. Při stavbě posledních figurek se zřítil „nový“ stůl nesoucí 7. a 8. šachovnici a mimo tlakové vlny, která zasáhla nepochybně i hráče KS ve vedlejší místnosti, došlo i k narušení poklidné aury této místnosti („nový“ stůl označený jako „nový“ je skutečně nový. Vzhledem ke zřícení možná ale lepší hrát na těch slavných, starých a nízkých stolech, které zná celý kraj a mluví se o nich i na školení pro rozhodčí, pozn. red.). Následně jsme ze strany nejmenovaného hráče KS zaznamenali polohlasem a nám neadresovanou humornou poznámku ohledně úměry výkonnosti hráčů v KPI a množství vyprodukovaného hluku, přičemž po skončení zápasu KS se ukázalo, že na výkonnosti hráčů absolutně nezáleží. Tímto posíláme pozdravy do Hlinska!

              Po velmi krátkém úvodu již začal tento dlouho očekávaný zápas. Všechny partie se vyvíjeli vyrovnaným směrem, což se projevilo přibližně v poledne středoevropského času, kdy padla první nabídka remízy. Vzhledem k narušené auře 7. šachovnice jsem nabídl remízu já a dle mírného očekávání byla tato remíza přijata (autor článku si čtverácky připravil povídačku o narušené auře, aby zde obhájil svou remízu po 22 tazích, i když na začátku sezóny říkal, že se bude snažit vyhrávat, pozn. red.). Byl to ale i tak velký boj a všem přihlížejícím vstávaly z neustálých ofenzivních výpadů vlasy hrůzou. V podstatě nám zbyli holí králové (to také není pravda, nabídl ji kvůli absenci chuti jít do jakéhokoli rizika v takto vypjatém utkání a symetrické pozici ohodnocené číslem 0,00, pozn. red.). Jsem na svůj výkon hrdý (Opravdu?, pozn. red.). Po této remíze následoval počátek příprav na 31. olympiádu mládeže, která proběhne v našem klubu již tuto středu a tento čtvrtek. Během nařizování analogových hodin z USSR jsem zaslechl konec partie na 1. šachovnici, kde Josífek Křížek (tuhle přezdívku miluju) zapsal další půlbod po promrhání drobné výhody ve své pozici a ztrátě krajního pěšce. 1:1.

              Zanedlouho nás čekal šok v podobě prohry velkého IM na druhé šachovnici. Absence pravidelného soutěžního vytížení si vybrala evidentně svou daň a přímý útok na krále byl po několika pohybech pro černého fatální. Aby se objevila forma z let minulých, bude nepochybně třeba, aby pan Prandstetter odehrál více soutěžních utkání za naše družstvo a jsem si jistý, že ještě ukáže, co vněm dřímá! Strašidelný stav 1:2 ale nesvítil na imaginární světelné tabuli dlouho. V rychlém sledu za sebou totiž s druhou šachovnicí skončila i partie na aurou narušené osmé šachovnici, kde opět čaroval Martin Joukl. Drobnou materiální výhodu zkušeně zužitkoval a po zisku jezdce již nebylo k soupeřově rezignaci daleko. Co ten kluk na šachovnici dokáže, to je k nevíře! Tato věta vystihuje i děj na 6. šachovnici, a to možná koneckonců z obou stran „nového“ stolu. Po ostrém začátku ztrácel Kuba Nešpůrek dámu výměnou za věž a nějaké drobné. A i když mu tyto drobné dlouho nevydrželi, v časovce dokázal 24. tahem získat dámu po klasické jezdcové vidličce na krále i jeho choť. Tady jsme měli opravdové štěstí! Jak fyzicky vypadá definice štěstí vyobrazuji níže. Posledním tahem bylo Vxh2:

              S vidinou nepříznivého stavu bojoval Tomáš Veselý o celý bod v dámské koncovce s pěšcem více, ale bohužel zejména k jeho nespokojenosti byl tento boj neúspěšný. Když se dozvěděl o výše zmíněných výhrách, bylo ale vidět, že je s remízou o něco spokojenější. Stav 3,5:2,5 a k vytouženým 3 bodům zbýval už jen bodíček! Na řadu nyní přišly takticky a pozičně vyhrané divočiny na 4. a 5. desce. Obě pozice skýtaly silnou naději na zisk minimálně 1 bodu, jelikož šance vítězství našich bojovníků byly solidního rázu. Po pár šikovných tazích triumfoval Radim Vávra, jehož partii si společně s ostatními vítěznými partiemi doporučuji přehrát, např. na webu šachového svazu. Doufejme, že Radim chytil slinu a zase se někdy ukáže v ostrém boji figurek na život a na smrt. S klidem na duši tak mohl Honza Smutný dohrát svou parádní pozici do stejně úspěšného konce a stanovit tak konečný stav 5,5:2,5. Tímto bych rád poděkoval svému týmu a vyjádřil obdiv nad jejich výkony v tomto kole. Hráči mají však za úkol neusnout na vavřínech, jelikož již za 2 týdny nás čeká další důležitý souboj s týmem spodní poloviny tabulky – s TJ CHS Chotěboř B. Buďte opět s námi!

Jan Fiala