Třetí kola ve znamení těsných výsledků – dobrých i špatných

              Někdy vám štěstí přeje více, někdy zase méně… takový už je život i šach! V posledních dvou nedělích se štěstí smálo spíše na soupeře, ale jednu výhru ve vyšších soutěžích jsme přece jen utrpěli. Opět nejprve rychlý exkurz do krajského přeboru II. třídy, než se dostanu k urputnému boji v KPI s šachisty z Litomyšle. Naše Béčko, které je Béčkem spíše na zmatení soupeřů, podlehlo krajanům z týmu Gasco Pardubice B (3:5), a jelikož jsem nebyl osobně přítomen, nemohu říct, jak se výsledek rodil. Každopádně předpokládám, že rozbité okno na chodbě a přestěhované stoly v hrací místnosti jsou jednoznačným důkazem o drastičnosti tohoto pardubického derby. Koneckonců, jak jinak by mohl vypadat boj jako Janko-Stoček (½) nebo Hon-Krejčí (1:0), že? Inženýr Kalhous tedy rozumně dělal raději pouze rozhodčího, kdyby se zápas náhle vyhrotil a začalo se to mydlit i mimo 64 polí, aby mohl bleskurychle zakročit.

              Céčko se pro změnu vydalo na výlet, oproti Lanškrounu, do značně bližších Hájko… eh, už zase… Zaječic. Výsledek 3,5:4,5, ve prospěch nás jako hostujícího týmu, je výsledkem značně oslabené zadní části hracího pole domácích. Tam jsme zaznamenali úspěch v podobě výsledku 0:3. Velký učitel Sýkora, nebo, jak jsem se v neděli dozvěděl, někdy nazývaný jako Josífek Křížek, zakončil svou partii v 13. tahu, rychle a tradičně remízou. To v jeho střetnutích s panem Jiřím Hájkem není kdejakou vzácností. Asi o minutu později byla remíza v 13. tahu nabídnuta o šachovnici vedle i mně, a jelikož jsem měl horší pozici, vzor v učiteli a touhu být doma na oběd, tak jsem ji přijal. Konečný půlbod přidal heroickým výkonem zastupující kapitán Radek Svítil a výhra byla na světě – byl to krásný 17. listopad!

              Bohužel, jak těsně jsme v Zaječicích vyhráli, tak stejně těsně jsme doma s Litomyšlí prohráli. Den začal optimisticky pohledem na simultánku pana trenéra Hona, na jehož dobovou fotografii si jistě pamatujete z mých předchozích článků. Jednalo se také o poslední kolo v Movemberu 2024, takže proběhla ještě společná fotografie se známým pardubickým kníračem Honzou Nešpůrkem a pomalu se mohlo začít hrát. Přibližně v době, kdy maminky nalévají polévku u nedělního oběda prohrál s bílými barvami výše zmíněný knírač, který svou formu v letošní sezóně zatím marně hledá. Neházeli jsme však ještě střelce do žita, protože již asi hodinu měl Matěj Prokop ve své partii po obrovské chybě soupeře jednu lehkou figurku navíc a v podstatě se čekalo na chvíli, kdy soupeř partii vzdá. S tímto aktem však čekal ještě několik dalších desítek minut, aby nedemotivoval své družstvo a dával jim stále naději, že, ač často nikdo u partie nebyl, ji ještě zvrátí.

              Mezi porážkou na sedmé šachovnici a vítězstvím na šesté šachovnici se tak stihlo ještě dokončit několik her. Remízu proti rozběhnutému, a zaplaťpánbůh zastavenému pěšci na prázdném křídle vyválčil Tomáš Veselý a o nějakých 10 minut později zvítězil Honza Smutný na šachovnici sousední, tedy třetí. Pak již byl podepsán nevyvratitelný soud nad osudem partie Matěje Prokopa a za přibližně čtvrthodinku vyrovnal střetnutí Martin Joukl, možná lépe řečeno jeho soupeř, který přijal rezignaci po ztrátě jezdce, v už tak nedobré pozici. Stav byl 2,5:2,5 a dle nedokončených her jsme předpokládali (nebo spíše věřili), že výsledek směřuje minimálně k remíze 4:4. Za chvíli dle tohoto předpokladu prohrál Josífek Křížek, nikoli však tradiční remízový Křížek, ale spíše, v tomto případě, Křížek téměř hřbitovní pro týmové skóre. K výhře 4,5:3,5 by byly totiž potřeba celé 2 body z obou partií a to sice nebylo nesplnitelné, ale značně obtížné.

              Kdo jiný by měl zařídit remízu než hráč, který v letošní sezóně ještě jiný výsledek nezaznamenal – tedy moje maličkost, která hrdě před sezónou prohlašovala, že se pokusí hrát vítězné šachy. Ač jsem se snažil sebevíc, tak ani bílé barvy a pěšec navíc ve střelcové koncovce zkrátka k celému bodu nevedly. Přihlížející byli tedy toho názoru, že má koncovka vítězná byla, ale po skončení partie se v analýze ukázalo, že to tak snadné, jak to původně vypadalo, nebylo. Za stavu 3:4 se tedy bojovalo alespoň o onu remízu. O celý bod z partie se přetahoval Jakub Nešpůrek, a to ve velmi nepřehledné pozici neuvěřitelných 93 tahů a celkem 5,5 hodiny! Bohužel figury s pár pěšci navíc si proti věži a střelci neporadily a na šachovnici mimo krále zůstalo jen pár zubožených figurek neschopných dát smrtící KO. Byla to tím pádem remíza, ale tím pádem to remíza nebyla. Těmito slovy končí příběh těsného utkání, kde kompletní bodová ztráta trochu mrzí. Za dva týdny nás čeká aktuální lídr soutěže, Áčko z Ústí nad Orlicí, takže to bude určitě slušná řežba… ať už v jakémkoli smyslu, respektive v jakémkoli poměru řezaných. Držte palce!

Jan Fiala