Začátek nové sezóny v KPII a prokletý stav 3,5:4,5

 

                 Už zase v neděli brzy vstáváme. Ne, nechodíme do práce, ani nechodíme pro zlevněné pečivo do Lidlu či na nedělní mši. Už zase chodíme hrát šachy! Pauza byla tak krátká, že jsem sotva stihl napsat slíbené články ke konci minulé sezóny, ale na dojemný fejeton o opuštěné bývalé hrací místnosti zatím nedošlo a kdoví jestli vůbec dojde. Ani informování o výsledcích memoriálů Stanislava Foglara, kterých jsem byl svědkem, mi časově nějak nevychází, a tak jsem rád, že s přivřením očka stíhám tenhle článek k začátku sezóny. Tentokrát ale prozatím jen o KPII, protože i když jsem kapitánem KPI, tak jsem upřednostnil účast na přednáškách před svým vlastním týmem a zápasu jsem se nezúčastnil. Hrozné, že?

              První zápas nové sezóny se velmi těsně nevydařil ani jednomu z našich týmů v KPII, kdy 12.10.2025 prohrálo Béčko 3,5:4,5 v Heřmanově Městci a Céčko 3,5:4,5 doma proti kolegům z ŠK Bohemia Pardubice. Vzhledem k tomu, že v Heřmaňáku nastoupil k zápasu i Ing. Kalhous, musel být zájem hráčů o tento zápas extrémně nízký. Pan inženýr je totiž proslulý svým altruismem a organizačními schopnostmi, kdy připraví mužstvo, sám dá přednost mladé krvi a po celou dobu na svůj tým pouze dohlíží, aniž by se do utkání přímo herně zapojil. Tentokrát mu tah nasadit sám sebe však nevyšel, a i on musel okusit (ač se jistě pokusil nabídnout dříve či později remízu) chuť porážky. Prohrál i pan lesní Karel Vinš, posila z dalekého Hlinska Patrik Michek nebo stálice Kalhousovic týmu pan Vladimír Pavlovec. Tým tak museli opět tahat legendy Jan Janko a Jan Nešpůrek, kteří zaznamenali úspěšné jedničky… ze slov Honzy Nešpůrka „To byla ale klika.“ lze usuzovat, že byl celou partii jasně lepší a vyhrál naprosto drtivým způsobem. Solidní půlbod ale přidal třeba Ondra Kratochvíl, a to proti velmi kvalitnímu soupeři, který si v minulé sezóně vyšlápl třeba i na tak zkušeného hráče jakým je Radek Svítil! Ani to, ani celý další bod od naší nové posily Richarda Hývla však bohužel nestačil a tým tak prohrál nejtěsnějším možným rozdílem 3,5:4,5.

              Céčko hrálo poprvé v novém působišti, v salónku restaurace Pernštejnka, netypicky od 10:15 kvůli otevírací době našeho nového domovského podniku, a jak jsem již nastínil, rozdíl ve skóre byl nakonec úplně stejný jako v případě týmu „B“. Vzhledem ke geografické poloze a blízkým vztahům se utkání neslo tradičně v příjemném duchu, a i když jsme kvůli dvěma hráčům (po jednom z každého klubu) měli raději v pohotovosti policejní útvar kvůli možným hrozícím nepokojům, nakonec to nebylo, díkybohu, třeba. Po skončení zápasu se policejní útvar úspěšně přemístil do Hradce Králové, kde následně dohlížel na hokejové utkání Mountfieldu s Dynamem Pardubice.

              A jak zápas probíhal? Po asi hodině a půl souběžně dohrála 6. a 8. šachovnice. Ondra Kafka poměrně rychle ztratil materiál a pan Šindler tuhle výhodu již zkušeně dotáhl do zdárného konce. Situaci na výsledkové tabuli však vzápětí vyrovnala naše další zbrusu nová posila Petr Zelený. Alespoň částečně tak vrátil paní Horáčkové ono vynulování inženýra Kalhouse, ke kterému jsem jí v některém z minulých článků blahopřál. 1:1. Další dvojice šachovnic, která dohrála asi kolem 13. hodiny, byla třetí a pátá. Paul Kvapil zatím nechytil v letošní sezóně formu a prohrál, zatímco za náš tým vracel úder sám předseda Zdeněk Seidl, který ve velmi divoké pozici jakýmsi způsobem přehrál Pavla Vodičku. 2:2.

              Vzhledem k zapálení, které jsem prožíval u své partie, mi v záznamech vypadl čas, kdy skončil zápas Halousek-Svítil, nicméně neustále se zlepšující a talentovaný Jarda Halousek svého soka a bývalého kapitána přetlačil a to zřejmě rozhodlo celý zápas. Za stavu 2:3 uzavřel remízu pan učitel Macek na sedmé šachovnici v bezvýchodné pozici a rozhodnutí tak bylo na nepříznivě vypadající šachovnici u mého stolu a příznivě vypadající šachovnici u stolu č. 1. Remízové mind games, které se tu odehrály, nakonec vyústily v jedno odmítnutí remízy na dvojce, následné údajné pokažení lepší pozice na první šachovnici, přijetí remízy a následné nabídnutí remízy na šachovnici druhé. To jsem s těžkým srdcem asi za 20 vteřin (o délce 20 minut – opravdu jsem nad tím přemýšlel) přijal. Pan magistr Sýkora, v loňské sezóně přezdívaný Josífek Křížek, si sice přehrál stovky věžovek, ale tuhle, ač vyhranou, ovládnout nedokázal. O tom se brzy dozvěděl můj soupeř, který mi tedy nabídku remízy vrátil, ač mohl pohodlně hrát dále a pokusit se o vítězství v lepší pozici. Z pozice opakování tahů jsem se nabídce nevzmohl na odpor a uzavřel tak dnešní den a skóre 3,5:4,5. Večer mi ještě volal policejní útvar z Hradce, že ani tam to na vítězství nedopadlo, takže neděle 12.10. se vskutku příliš nevydařila. Ale tak, byl to první zápas, že? Příště to jistě vylepšíme v derby, kde alespoň jeden z nás nějaké ty body získá!

Jan Fiala