Debakl od Ústí A a Sýkorova stovka!

 

Že by byl ten všem známý velmistr Sýkora až takhle starý? Nebo že by uhrál 100. remízu v krajských přeborech? Škoda, že chci začít článek tím, že nás deklasovalo Áčko Ústí nad Orlicí ½:7½ a na odpověď si musíte počkat na konec článku. Ano, cílem úvodu je, abyste všichni šli na konec článku a o tomhle debaklu se nikdo nedozvěděl. Stejně tu nebude nic zajímavého, sjeďte dolů a přečtěte si odpověď! (Tajemství je, že každý poctivý čtenář, který tu na pokračování zůstal, tak právě zachránil jedno štěňátko před ránou kladivem. Koťátka mám rád, těm se nic nestane.)

Pojďme na to, ať už je to za námi – moc výher jsme si zrovna neužili, tak nějak žádné. A nebýt Kuby Joukla na sedmičce, tak odcházíme s kanárem 0:8. A co hůře, z Ústí nepřijela ani ta nejsilnější sestava. Na druhou stranu, od aspirantů na vítězství v soutěži jsme body nečekali, takže naše soupiska taky nebyla nejsilnější možná. Ale dost bylo výmluv, jak to tedy probíhalo? Tradičně nebyli někteří příchozí soupeři připraveni na posunutý začátek v 10:15, takže museli chudáci mrznout venku než Pernštejnka otevřela. Ale snad je místní topení brzy zahřálo. V 10:15 se začalo hrát a až do času oběda se nic zásadního nedělo. Jako první prohrál Tomáš Veselý, který v 19. tahu po necelých dvou hodinách přehlédl ztrátu dámy po odtahu šachujícím jezdcem. Do té doby stál ale snad i trochu lépe! :) Druhým v pořadí byl Martin Joukl, který prohrál poté, co soupeř rozehrál Velkou Pardubickou svými jezdci na Martinově obranné polovině. Střela, vidlička, gól! 0:2

Nyní již opět chybí informace o chronologii výsledků, takže předpokládám, že dalším nulařem jsem byl já. To potvrzuje i web šachového klubu Ústí nad Orlicí, odkud mohu naštěstí ukrást vše, co jsem si nestihl zapamatovat. Článek Pavla Holáska si můžete prohlédnout zde: https://www.sachyuo.cz/?p=34381, případně o pár článků vedle (https://www.sachyuo.cz/?p=34405) mají kolegové z Ústí ještě ukázky některých partií. Je tam i partie tohoto nulaře, který prohrál jako třetí a je tam i její klíčová část, kdy pan Fiala po dobré práci černého ztratil pěšce a dostal se nějakým zázrakem pouze do horší koncovky, ve které skočil na nejstarší věžovkový motiv světa. Věřme, že už si ho zapamatuje kvalitněji než doposud. A jelikož se považuji za o fous méně kvalitního hráče než je pan Holásek nejstarší, tak oproti klasickým hlubším rozborům příčin úspěchu a nezdaru (takové, které i na tomto webu dříve dělali hvězdní hráči), ukážu to jednodušší, to na samém konci, to, co bychom měli umět i my, primitivnější hráči, to, co je asi základem znalosti tohoto typu koncovek. Dočasným řešením situace na diagramu by byly např. pohyby králem na polích h2 a g2, ale i tak by to bylo pravděpodobně prohrané. V situaci, kdy bílý král ale chybně došel až na e2, mohl černý zahrát a2 a onen známý věžovkový motiv Vh1 s hrozbami a1D, resp. po Vxa2 -> Vh2+.

Partie J. Fiala (1805) - V. Holásek (2011) (0-1), 53. Ke2?

Zlodějíček zlodějík, kradu z webu Ústí pořadíčko pořadí – jako čtvrtý skončil Radek Svítil, který udělal drobnou chybičku již v první polovině partie, ale nakonec se situace krásně vyrovnala. Bohužel na jejím konci přišla další chybička, která už byla fatální a stála Radka figuru, věž a v podstatě partii. 0:4. Pak už přišla ta slavná remíza. Kuba Joukl měl celou dobu přibližně vyrovnanou partii, ke konci možná mírně lepší, ale to asi už nehraje roli. Už tam nula na skóre nikdy nebude! Jako další dohrál Matěj Prokop. Jeho partie byla rozhodně jedna z těch velmi zajímavých. Matěj měl nejprve naprosto vyhranou pozici, ale jeho největším problémem byl docházející čas. Tak už to je u Matěje ale trochu zvykem. Tomáš později říkal, že hrát s takovým množstvím času je jako hrát bez jedné lehké figury – a je to pravda! Možností tam bylo v různých fázích více a hlavní výhoda pramenila z toho, že bílá dáma je na h6 poměrně bezzubá. Ve hře byly dříve či později různé postupy pěšci apod., ale na přiloženém diagramu níže je vidět rozhodující situace v partii, po které místo správného 30....e4! přišlo 30....Df2? a ukazatel rázem přeskočil na 0,00. Během pár tahů se bílá dáma dokonce naplno ozubila a černého krále v kooperaci s mantinelovým pěšcem na h5 v posledních 4 tazích zcela rozkousala. ½:5½. Tento zcela profesionální rozbor, věřte nevěřte, jsem napsal bez pomoci Ústeckého webu. Nyní koukám, že tam rozbor stejné pozice mají v ještě profesionálnějším provedení. Můžete tedy přeťuknout, ale zkontroloval jsem to a vyloženě bludy jsem zde neuvedl! ;)

Partie J. Netušil (1995) - M. Prokop (1965) (1-0), 30. Ka2 (-> Df2?) 

Dalším, kdo dohrál, je dle vševědoucího odkazu výše pan učitel Sýkora (100 mu zatím nebylo). Většinu partie, bojím se to říct, tahal za kratší konec a koncovku hrál v nevýhodě mezi -1 a -2. Hlavního šachového komentátora Ústeckého webu však úspěšně trápil 60 tahů, po kterých dostal elegantní mat. Sám ale uvedl, že se mu celá závěrečná kombinace asi 5 tahů líbila a vůbec si motivu s matem nevšiml. Ale jsem si 100% jistý, že alespoň jednou prohlásil, že měl koncovku někde vyhranou. Faktem je, že ukazatel se pod -1,5 nehnul – ale určitě to někde vyhrané bylo. ;) Diagram ze závěru po 55. Vxd6? je opět níže. SPOILER ALERT (Pokračování v partii: 55. Vxd6? Vc1+ 56. Kf2 h2 57. Vd8 h1D 58. Vh8+ Kg6 59. Va6+ Kg7 60. Vxh1 Vb2#) SPOILER ALERT

Partie J. Sýkora (1951) - P. Holásek (2028) (0-1), 55. Vxd6?

Posledním v hrací místnosti zůstal Štěpán Soukup (zatímco ostatní odešli vedle na oběd a popovídání), který nakonec prohrál také. Zde si svůj podrobný rozbor nechám pro sebe, protože Štěpán dělá rozbory svých partií velmi kvalitně, a ještě by mě určitě zbouchal za chyby, které bych udělal. Od střední hry se zkrátka Štěpán potácel v drobných problémech a horší pozici a nakonec se trápil v prohrané koncovce se střelcem proti věži. Nebyla to úplně beznadějná koncovka, ale soupeř ji zvládl s dostatečným klidem a přesností. Výsledkem je tedy debakl ½:7½ a situace v tabulce začíná být nekomfortní. Minule jsem děkoval paní učitelce na angličtinu, dnes děkuji šachovému klubu Ústí nad Orlicí za inspirativní články a rozbory! Až budu psát o dalším zápase proti Béčku, rozhodně zase přijdu nasosat inspiraci! ;)

Co se týče zápasů KPII, konečně jsme se sešli v jedné hrací místnosti v 32 lidech. Béčko i Céčko jsou od tohoto kola nalosováni společně jako domácí/hosté, takže bude dvojnásobná sranda. Už mi neuniknou hlášky ani pana Janka, ani pana Kalhouse a ani pana Sýkory! Splněný sen! Týmy se v pořádku sešly v Pernštejnce a jako první si vzal slovo kapitán Svítil, rozesadil naše Céčko s hosty z Hlinska, a jelikož se nic moc dále nedělo, tak jsme začali hrát. Po pár minutách si vzal slovo pan inženýr Kalhous a rozhodl se neošidit úvodní proslov ani kvůli již rozehraným partiím, což je samozřejmě chválihodné! Rozesadil své Béčko, aniž by sám figuroval na soupisce, s hostujícími Zaječicemi a začalo se hrát naplno.

Béčko nakonec uhrálo proti Zaječicím 2½ bodu po výhrách čerstvého vítěze regionální olympiády středních škol v šachu Richarda Hývla a stálice týmu pana Kalhouse Zdeňka Černého. Půlbod přidal Patrik Michek, na kterého jsem měl na olympiádě vsazeno a přišel jsem o všechny své peníze. Už sázet nebudu. :) Nejdelší partii měl v týmu pana Kalhouse Petr Kurka, který nakonec podlehl Jiřímu Mohlovi, ale musím přiznat, že sledování této partie bylo nervy drásající. Pánové si ale užili jistě mnoho zábavy. Béčko je stále velmi žhavým kandidátem na sestup, doufejme tedy, že si pan Kalhous ohlídá postup E-týmu z krajské soutěže nahoru. Tam je naopak na velmi dobré cestě!

Céčko uhrálo s Hlinskem remízu 4:4. Výhru zapsal Zdeněk Seidl na trojce a Jakub Joukl na pětce. Své remízové půlbody přidali Paul Kvapil, Jarda Macek a Radek Svítil. Je vidět, že pánové Ročňákovi jsou rok od roku silnější a jednou si na ně budeme muset dávat velký pozor! Ondra Kafka by remízu také rád uzavřel, ale bohužel mu byla kapitánem zakázána, a nakonec ještě prohrál. A nyní se konečně dostáváme k pointě nadpisu tohoto článku. Rozhodující partii za stavu 3½:3½ hrál ten, jehož průměrný počet tahů v partii byl vždy mezi 5 a 15. V tomto utkání se snažil vyhrát koncovku až do 100. tahu, kdy už oba konečně uznali, že se jedná o remízu. Nepochybuji, že to oba věděli již posledních 50 tahů, ale chápu, že smířit se s remízou po (minimálně opět údajně) vyhrané koncovce je těžké. Situace dvou střelců a pěšce na straně pana Sýkory proti jednomu střelci na straně pana Dvořáka si o tu remízu ale říkala celou dobu. Avšak oceňuji opět bojovnost až do posledního výstřelu, kdy měl pan Sýkora v rukávu obětování všech svých figur a uzavření remízy z důvodu absence matícího materiálu. Velmi zajímavé utkání! Příště o Ústí B a moje restíky jsou splněny!

Jan Fiala