Návrat k listopadovým kláním KPI a KPII

 

            Začíná únor, zima je v plném proudu a vrabci na telegrafních tyčích si s dávkou netrpělivostí štěbetají o tom, že již dlouho neslyšeli o strastiplných lapáliích šachového klubu Rapid Pardubice. Ať jsem se vrtnul během posledních měsíců kamkoli, překvapila mne velikost a geografická rozptýlenost naší čtenářské základny, vůči které mám nyní špatné svědomí. Mohl bych zde použít slova průměrné české maminky – „Mně tady taky nikdo nepomůže, všechno abych si taky udělal sám.“, ale když vidím, jak někteří píšou své partiáře (a já je po nich musím luštit a přepisovat), tak bych to psaní asi svěřil s klidným svědomím jen málokomu. Nicméně předlouhý semestr s 18 předměty skončil a snad zvládnu dohnat vše, na co se i pan Jan Fiala z Českého Brodu těší! Na prosincovém MČR v bleskovém šachu byl však o celá 3 místa lepší, takže se na něj budu při psaní trošku mračit.

              Listopad, krásný to měsíc, kdy padá pestrobarevné listí a začíná také pád Kalhousova Béčka na dno tabulky. Abych však tomuto týmu nekřivdil, měsíc listopad byl na jejich vůbec nejúspěšnějším měsícem – získali v něm ten jeden jediný bod, který zatím stále svítí u jejich názvu v tabulce. 16. listopadu 2025 si tým poradil (4:4) s klubem Bohemia Pardubice. Všechny čtyři body uhráli mladíci v naší sestavě včetně Jeníka Janka, jehož první dochovaná série výher v KPII (dle webu chess.cz) se datuje k roku 2003. V té době pokosil za tehdejší „E“ tým Infinity v prvních 4 kolech taková jména jako Jaroslav Hájek, Lukáš Starý nebo Bohumil Němec. Zřejmě si tedy vzpomněl na své (alespoň ty dochované) začátky a pomohl celým bodem k cenné remíze, která zatím ale na postup do vyšší soutěže nestačí. Abych byl doslovný, nestačí zatím ani na udržení ve stejné soutěži. Abych byl úplně doslovný, stačí zatím na sestup do ligy pralesní. S trochou sebereflexe ale musím říct, že v KPI na tom "mé" družstvo není o moc lépe. :) V listopadu se Béčko utkalo ještě s Poličkou, které družstvo podlehlo 3:5. Honza Janko ale opět vyhrál!

              Situace v Céčku byla v listopadu o něco lepší. Po vítězném derby, o kterém byl poslední článek, jsme zvítězili proti Chotěboři. Náš kapitán Radek Svítil vsadil na heterogenitu v sestavě a povolal do boje jednoho zástupce z 8 pardubických rodin. Oproti tomu kapitán soupeře z poloviny vsadil, dle hesla „V jednotě je síla!“, na 4 zástupce z jedné rodiny, které je on sám pevnou součástí, a jako správný kapitán šel příkladem a zvítězil. Tato 50% strategie měla naštěstí ale pouze 50% úspěšnost a na svého kapitána R. Juna navázal vítězstvím pouze nekapitán R. Jun na třetí šachovnici. Náš kapitán šel taktéž příkladem a zvítězil proti nekapitánovi R. Junovi č. 2. Ale ještě že nepřijel nekapitán R. Jun č. 3, proti kterému jsem už v dětských kategoriích neměl šanci. To bychom se teprve zapotili. Radka Svítila napodobil Matěj Prokop, Martin Joukl a Paul Kvapil, což v kombinaci s tradičními remízami Fialy a Sýkory stačilo na skóre 5:3! Další zápas jsme hráli v Chrudimi, kam jsem ze studijních důvodů neodcestoval (přece nepojedu takovou dálku) a i tam jsme zvítězili. Tentokrát 4,5:3,5. Hvězdou tohoto utkání jsem zvolil GM Josefa Sýkoru, který v souboji titulovaných přeborníků (a černými!) zremizoval partii s FM Pavlem Němcem! Bohužel jsem neviděl záznam této partie, ale doufám, že měla více než 10 tahů – jinak tu hvězdu utkání ruším.

              A teď už na to naše hlavní velké Áčko, kde hrají ti nejlepší z nejlepších. Na začátku listopadu jsme padli se Zaječicemi 3:5. Asi proto, že jsou to také ti nejlepší z nejlepších! Celý bod přinesly výhry Matěje Prokopa a Honzy Smutného. Matěj vyhrál po jezdcové oběti soupeře a Honza ovládl věžo-střelcovou koncovku s jedním pěšcem navíc po ostré partii, kde měl chvíli i lehkou figuru navíc. Je třeba myslet pozitivně a podporovat zejména hráče na vlastní straně barikády, takže přiložený diagram musí být jedině z vítězné partie. Níže je tedy přiložen diagram po tahu 46. Vb7?, po němž to Honza již zvládl dotahat k výhře. Naopak porážku zapsal GM Josef Sýkora, který po tradiční anglické nezvládl složitou koncovku přeplněnou lehkými figurami a hromadou pěšců – všimněte si toho brilantního popisu pozice, který jsem piloval posledních několik let. Diagram nepřiložím, protože je to smutné koukání. Nulu také zapsal náš nový klenot z Prahy, který musel snad přehlédnout díru ve své kombinaci, protože jinak si ty tahy nedovedu vysvětlit. Ten kluk je ale taková špička, že jsem si jistý, že by mi to vysvětlil. Nuly mají z tohoto utkání také bratři Jouklové na posledních šachovnicích. Jejich soupeři byli zkrátka lepší. Po remízách Tomáše Veselého a Radka Svítila skončilo utkání 3:5.

Partie J. Vařejčko - J. Smutný (0-1), 46. Vb7?...

              A vrcholem tohoto článku je vyhrocené utkání Rapidu Pardubice proti 2222 Polabiny C, kde to vysloveně jiskřilo, div Rosignano nevzplanulo. Ještě ráno před zápasem se kvůli vzplanutí (horečce) omluvil jeden náš spoluhráč – a komu zavoláte, když jste v nesnázích a vždy vám pomůže? Je to tak – Jakubu Jouklovi! Jelikož bylo dáno bratrům na výběr, kdo z nich by chtěl tak narychlo dorazit, ještě chvíli před zápasem nebylo jasné, který se vlastně objeví. Pan rozhodčí velmi správně nechtěl začít, dokud se tato drobnost neobjasní, ale Jakub naštěstí doběhl +- včas a mohlo se začít! Po 2 kolech absence, jak již asi vyplynulo, dorazila k zápasu i moje vysokoškolská maličkost. Někteří konečně poznali toho, co píše ty dlouhé emaily se soupiskami, fláká psaní článků a po 13 tazích mohl jít zase domů. Byla to opravdu rychlá remíza, jejíž poziční nabídka přišla již ve 2. tahu. Ve 4. tahu došlo k výměně dam, načež následoval formální vývin figur a již i slovní nabídka. Tomu nešlo odolat. Domů jsem však nešel a společně s Matějem Prokopem, který sice přišel pozdě, ale dohrál velmi brzy, jsem šel naše výsledky zapít za dveře salónku. Matěj vypadal během partie a klíčové kombinace v 9. tahu velmi sebevědomě, ale nakonec v souboji Dašáků vyhrála kalkulace mládí. „Já jsem partii nevyhrál, ale soupeř si ji prohrál“ – mohl by říct letošní maturant Marek Juchelka. Při pohledu na diagram se můžete zamyslet nad následující otázkou – co se stane po Dxe5? Není to sice diagram z vítězné pozice, ale určitě to Matěje posílí do dalších střetnutí!

Partie M. Juchelka - M. Prokop (1-0), 9. Jd2... (->Dxe5?)

        Chvíli po začátku padlo ještě několik remíz na zadních šachovnicích, ale asi nejzapamatovatelnější remízou je brzká remíza na šachovnici první. Nutno říct – téměř všichni jsme to očekávali. Nabídka remízy z úst pana Sýkory skutečně padla velmi brzy, ale k překvapení všech skončila bez odpovědi a tahem soupeře. Po pár dalších tazích byla nabídka remízy zopakována HLASITĚJI, a až tam se ukázal ten pravý důvod „odmítnutí“. Situaci se osazenstvo v místnosti zasmálo, ale partie ještě i po uzavření remízy pár tahů pokračovala. Když se pan Sýkora po několika tazích zvedl k odchodu, pronesl pan Mojžíš větu, po které jsem se málem rozplakal: „Ale já myslel, že si ještě chvíli zahrajeme.“ Přidat k této větě smutný obličej, slzu v oku a velké modré oči, tak se na mou duši rozpláču. Práce však nepočká a vytížený téměřosmdesátník neoblomně odešel s vysvětlením, pokud si dobře vzpomínám, že jde opravovat písemky. Je to dříč! Za stavu 2:3 pro soupeře tak zůstávaly rozehrané jen 3 šachovnice. Během těchto partií jsme s Matějem diskutovali nad korbelem životadárného moku (v mém případě nealkoholického grepového moku) o problémech moderní společnosti a přírodních vědách – rozhodně se nejedná o básnickou licenci. Po této debatě jsme i s půllitry šli zkontrolovat naše spoluhráče, a to jsme neměli dělat. Matěj byl s pivem samozřejmě z místnosti vykázán, ale že i nealkoholické pivo bude trnem v oku rozhodčího, to jsem nepředpokládal. Každý den se člověk naučí něco nového a po této zkušenosti bych si do hrací místnosti už radši ani Kofolu nevzal.

              Až na pár šustění obaly se po našich partiích dlouho nic nedělo. Po pár hodinách byla uzavřena remíza na druhé i třetí šachovnici a za stavu 3:4 tak bojoval Štěpán Soukup o celkovou remízu výhrou. Dlouho to nevypadalo, ale nakonec to přece jen dokázal a za jeho bojovnost si myslím, že si zde titul hráče zápasu zaslouží. Náš MVP upletl z remízy bič záhadným způsobem v posledních 12 tazích, z nichž vzešla závěrečná vidlička na krále a dámu s hrozbou šestitahového matu. S tím klukem si není radno zahrávat! Měli jsme tak druhý bod do tabulky, o jeden více než má nyní družstvo pana Kalhouse v KPII... No, to nebylo hezké… Prosinec snad již brzy!

Jan Fiala