Šestnáctero zápasů, chrudimská bída

 

Jak už bývá tradicí, okolo Vánoc a Nového roku se jezdí na nedělní zápas do Chrudimi. 5. ledna 2025 jsme prohráli právě v Chrudimi 3:5 a 4. ledna 2026 jsme tuto porážku chtěli soupeřům odčinit. Tyhle zimní výjezdy do Chrudimi mám osobně docela rád, jelikož cesta je krátká, zasněžená Chrudim krásná a atmosféra přátelská. Nejinak tomu bylo i tuto neděli. Drobným problémem však bylo, že papírová síla soupeřů na jednotlivých šachovnicích byla v 7 případech z 8 více či méně značně vyšší. Ale když mohou čeští mladíci porazit 3x za sebou Kanadu ve vyřazovacích zápasech, proč bychom my nemohli překvapit v Chrudimi. Zápas začal v poklidu a první dvě hodiny to tak zůstalo.

Po dvou hodinách prohrál Radek Svítil, jemuž se stala osudnou velmi lákavá, avšak nekorektní oběť střelce za útok na krále. Po osmi tazích tak stál prohraně, přičemž, a to je zajímavé, téměř každým dalším tahem si svou pozici postupně zhoršoval z +3,0 na +6,5. Útok na krále tedy nevyšel a 25. tahem skončila partie matem na osmé řadě, který Radka vysvobodil z utrpení v horší pozici. Posledním svým tahem ale alespoň získal lehkou figuru "zdarma" zpět. Ač však prohrál, osobně musím pochválit jeho odvahu a chuť vyhrát! Jen o pár chvil později skončila partie na první šachovnici, kde měl sice pan učitel Sýkora po 21 tazích drobnou výhodu, ale po Vánocích se člověku bojovat do vyčerpání ještě úplně dvakrát nechce. Remíza a stav ½:1½.

Okolo 13:30 skončilo hromadně zápasení na šachovnicích č. 4, č. 6 a č. 8. Martin Joukl, který byl jako jediný z našeho týmu papírově lepší než soupeř, a to o celých 8 ratingových bodů, potvrdil vyrovnanost elovou i herní a uzavřel remízu. Až na pár tahů v zahájení, kdy stál Martin jako bílý lépe, tak se ohodnocení pozice v podstatě od 0,00 výrazně nepohnulo. Remíza tedy spravedlivá a po 48 tazích z obou stran zasloužená. Co se týče šesté šachovnice, tak v kolem nuly oscilující pozici pomalu promazával bílému panu předsedovi černý a-pěšec do dámy a jelikož bílé figurky byly zrovna nešikovně rozestavěny, tak se to nezbedníkovi skoro i povedlo. Jeho zastavení však bylo za cenu celé věže, a to se bohužel hrát dále nedá. 1:3. Oproti tomu Matěj Prokop na čtvrté šachovnici tahal po chybičce v 16. tahu pozičně za kratší konec téměř celou střední hru. Materiálně byla situace ale vyrovnaná a poté, co soupeř drobnou chybičku vrátil, nevypadala situace vyloženě zle. Sice hůře, ale ne zle. Kde se vzal, tu se vzal, přišel ale do pozice dvoutahový mat a veškerá snaha přišla vniveč. Pokud někdo rád luští jednoduché úlohy, následující diagram mu udělá určitě radost... 1:4.

Partie M. Prokop (1965) - R. Hlaváček (2034) (0-1), 35. Jd2?

Zde mé záznamy o chronologií končí, ale abych udržel napětí a pozornost, jestli zápas náhodou neskončí remízou 4:4, pokračovat budu na pozitivní vlně vítězstvím. Tomáš na dvojce zahájil anglickou a trpělivým, konzistentním výkonem si budoval výhodu, která vyvrcholila v koncovce, kde získal 2 pěšce. Jedinou kaňkou bylo zbavení se dvojice střelců, což získanou výhodu ze zahájení trochu snížilo. Divím se, že Tomáš nezná známé rčení pana Janka – „Lepší než dvojice střelců je jen trojice střelců!“ Po této nešťastné výměně střelce za jezdce ale vznikl černému třetí pěšcový ostrůvek zastoupený jediným izolovaným pěšcem, což za to trochu stálo. Jediná výhra v Chrudimi tak byla na světě! Ano, správně, byla jediná a my stav 2:4 už nezvrátili. Porážku utrpěl Štěpán, který sice po zahájení nestál špatně, občas dokonce lépe, ale po blunderu ve 22. tahu a protiblunderu soupeře v 23. tahu se pozice definitivně vyrovnala a spíše naklonila na stranu chrudimského Fide mistra. Zanedlouho se Štěpánova pozice začala horšit a po dalších nepřesnostech se zhoršila už nezlepšitelně. Zde se sluší poděkovat Štěpánově povrchové analýze, která slovo blunder právě 2x vyplivla. Poděkování patří ale také paní učitelce Martině Sedlákové, která mě během osmi let na gymnáziu slovo „inaccuracy“ musela naučit, protože jinak bych ho neznal a nepřeložil bych ho úspěšně do českého ekvivalentu „nepřesnost“. Díky oběma!

A to nejlepší na závěr, jak bylo slíbeno v minulém článku, následuje povídaní o nule a břídilovi. Jelikož už bylo všude dohráno, mohla se koncentrovat veškerá pozornost na mou beznadějně prohranou partii, kde jsem již dostával v posledních tazích na šachovnici takříkajíc „do bůčku“. Po střední hře, kde jsem se snažil soupeře unudit k smrti a ukecat remízu zabetonováním pozice, přišel průlom a svou vlastní nešikovností jsem se dostal až k nebeské bráně. Pětitahový mat tam byl již v 48. tahu, ten jsem viděl dokonce i já sám v jeho kratší verzi, ale tuto hrozbu jsem ještě přežil. Další, dvoutahový mat v 51. tahu už ale ne. Obě situace jsou krásné, takže si je můžete zkusit níže. Celkový stav je tak nelichotivý 2:6 a dopadli jsme úplně stejně jako Švýcaři s českými juniory ve čtvrtfinále MSJ o pár dní dříve. Jak jsem ale již při utírání slz týmu podotkl, mohlo to být horší, mohli jsme dopadnout jako mladí Slováci ve čtvrtfinále s Kanadou (1:7).

Partie Z. Linhart (1941) - J. Fiala (1805) (1-0), 48....Vef8

Partie Z. Linhart (1941) - J. Fiala (1805) (1-0), 51....Jc8

A stejně jako posledně, závěrem ke KPII. Nadpisem článku je „Šestnáctero zápasů, chrudimská bída“ a to není náhoda. Do Chrudimi totiž v rámci 6. kola jelo naše Béčko a ani oni na Chrudimáky nevyzráli. Nebylo to ale tak drtivé jako v KPI, ba naopak, remíza utekla jen o vlásek! Mladý a talentovaný Jan Janko samozřejmě zvítězil, to již nemusím ani zmiňovat, a k dobru Béčku hrála také kontumační výhra na osmé šachovnici. V kombinace s polovičními příspěvky Zdendy Černého, Patrika Michka a Vladimíra Pavlovce z toho bylo skóre 3½:4½ a další oči pro pláč. Za Chrudim zkušeně zvítězili, stejně jako v KPI, FM Pavel Němec a Zbyněk Linhart, velcí to hráči! Dokonce i pan inženýr Kalhous hrál a prohrál. Ani jedno se nestává příliš často... Škoda!

Céčko jelo do Poličky, kde, stejně jako v minulém kole KPI, to dopadlo 4:4. Vítězstvím se pod tento výsledek podepsal Martin Joukl, Josífek Křížek a Radek Svítil, který porazil exrapidovského odchovance Tomáše Mikulenku. Remízky přidal Paul Kvapil a Ondra Kafka, kteří snad již za pár let začnou válet i v KPI. Za zmínku ale také stojí to, že premiéru v KPII si zažil Vojta Zedník, který rozhodně neměl lehkého soupeře a tak, jako většina z nás, svůj první zápas ve vyšší soutěži prohrál. Nevadí, příště budeš silnější!

Jan Fiala